Evropa již třetí měsíc skloňuje ve všech pádech Katalánsko, které žádá na centrální španělské vládě nezávislost.
Katalánsko je jedním ze 17 samosprávných společenství ve Španělském království. Rozlohu má 32 114 km², což činí pouhých 6,3 % z celého území Španělska. Počet obyvatel má 7 512 381 osob, což je 15,95 % obyvatel celého království. Jelikož Katalánsko vytváří cca 20 % celého HDP ve Španělsku a zpět dostává ani ne polovinu, tak dnes již žádá nezávislost na Španělsku. V minulosti představitelé Katalánska žádali cca 18 krát o řešení tohoto stavu, ale vždy byli vládou v Madridu odmítnuti!!
Z historie je známo, že dominantní postavení ve Španělsku měla Kastilie. V roce 1640 Katalánsko spolu s Portugalskem povstalo proti španělské nadvládě a byla vyhlášena Katalánská republika. I přes francouzskou vojenskou pomoc bylo katalánské povstání v roce 1652 potlačeno, zatímco Portugalci si vydobyli nezávislost. Přesto si Katalánsko jako součást Aragonské koruny udrželo rozsáhlou autonomii a své tradice. Definitivní konec autonomie přišel až s nástupem Bourbonů na španělský trůn v roce 1707 během války o španělské dědictví, ve které Aragonie podporovala dosud vládnoucí Habsburky proti Bourbonům. Tehdy přijaté tzv. Dekrety de Nueva Planta vytvořily ze Španělska centralizovaný stát.
Od roku 1833 se Katalánsko člení na 4 provincie a menšími správními celky (okresy) je 41 comarek. Ve 30. letech během Španělské republiky získalo Katalánsko autonomii, ale po vítězství generála Francisca Franka ve španělské občanské válce byla autonomie zrušena a jakékoliv projevy katalánské identity byly zakázány. Katalánština byla potlačována a oficiálně zakázána. Dokonce došlo k nuceným Ppřesunům obyvatelstva, aby byla narušena katalánská pospolitost. Teprve v roce 1978 po skončení Frankovy diktatury byla Katalánsku a také dalším 16 regionům poskytnuta autonomie. Takže Katalánci mají na co navazovat.
Nejvyšším právním dokumentem v Katalánsku, hned za ústavou Španělska, je Katalánský autonomní statut, který vlastně představuje ústavu autonomního společenství. Poprvé byl přijat v roce 1979 a následně jednou pozměněn do své současné podoby, kterou schválili občané Katalánska ve všeobecném referendu v roce 2006, kdy při účasti 49,41 % oprávněných voličů pro nový autonomní statut hlasovalo 73,90 % z nich, proti bylo 20,76 %, prázdné lístky odevzdalo 5,34 % a neplatné lístky odevzdalo 0,90 % voličů. Z uvedeného vyplývá, že počet stoupenců katalánské autonomie není 50 a více procent, což je patrně vlivem nucených přesunů obyvatelstva za vlády Fr. Franka.
Přesto, že Katalánsko má dnes svoji autonomii s regionálním parlamentem o 135 křeslech a s regionální vládou včetně zemských symbolů (znaku, praporu a hymny), tak přílišné daňové zatížení nesou jako koloniální podřízenost a symbol útlaku centrální vládou v Madridu.
Jejich snahu po řešení daňové nerovnováhy vláda v Madridu doposud bagatelizovala a jak bylo uvedeno vždy odmítala. Proto dne 9. listopadu 2014 uspořádala katalánská vláda nezávazné referendum o nezávislosti, ve kterém se cca 80 % hlasujících vyslovilo pro nezávislost. Ovšem účast při referendu byla pouze 41,6 % oprávněných voličů, z čehož vyplývá, že cca 58 % obyvatel Katalánska nemělo potřebu se referenda o nezávislosti zúčastnit. Z uvedených údajů lze usuzovat, že rodilí Katalánci jsou ve své vlasti dnes menšinou. Svědčí o tom i výzkumy, které uvádějí, že katalánsky sice rozumí 93,8 % obyvatel, avšak jen 56,3 % z nich dovedou v katalánštině i psát. Naproti tomu kastilsky (španělsky) rozumí 99 % obyvatel a písemně se v kastilštině dovede vyjadřovat 88,8 % obyvatel. Tato skutečnost má být pozůstatkem frankistických represí proti jazykům a kulturám menšin. Proto se katalánská vláda snaží svou politikou a podporou znalost katalánštiny zvyšovat.
Dne 6. září 2017 katalánský parlament schválil nový zákon, kterým vyhlásil nové referendum o nezávislosti Katalánska. Španělská vláda, místo aby se zamyslela proč tak Katalánci činí, tak prostřednictvím ústavního soudu Španělska prohlásila zákon o referendu za neplatný. De facto tak popřela demokratické rozhodnutí katalánského parlamentu. Jak je vidět, ve Španělsku existuje dvojí demokracie. Přes aktivní odpor ústřední španělské vlády se referendum o samostatnosti Katalánska přesto uskutečnilo 1. října 2017.
Španělské policejní jednotky v ten den obsadily mnoho volebních místností, aby zabránily lidem hlasovat a v mnoha případech odnesly volební urny i s odevzdanými hlasy. Demonstranti, kteří se jim v tom snažili zabránit, byli zbiti a zatýkáni. Cca 900 z nich bylo zraněno, z toho 4 velmi těžce. Brutální zákrok španělské policie byl následně odsouzen v mnoha státech Evropy. A španělský král Filip VI., místo aby vyzval k jednání, tak jenom opakoval prohlášení centrální vlády a znemožnil se v očích i umírněných Katalánců.
Přes zásah španělské policie, podle údajů katalánské regionální vlády, přišlo hlasovat 2,26 milionu Katalánců z 5,3 milionu oprávněných voličů, z nichž se pro nezávislost své země na Španělsku vyslovilo 90,09 % hlasujících. Volební účast se přitom pohybovala kolem 43 %. S odvoláním na tyto výsledky, po delším váhání, vyhlásil katalánský parlament dne 27. října 2017 jednostrannou nezávislost Katalánska na Španělsku a schválil vyhlášení nezávislé Katalánské republiky. Odezvou bylo, že španělský parlament schválil omezení autonomie a převzetí kontroly nad Katalánskem. Následovalo zatčení katalánských předáků, ministrů regionální vlády a vyhlášení nových voleb v Katalánsku na prosinec letošního roku. A tak má dnes Španělsko opět politické vězně!!! A státy Evropské unie mlčí s odůvodněním, že je to vnitřní záležitost Španělska. Přitom, když stejný požadavek vyslovili albánští muslimové v Kosovu, tak NATO neváhalo pro jejich podporu bombardovat Bělehrad!!! Tomu se říká vrchol pokrytectví nebo také „špinavá politika“.
Přitom podle článku 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, přijatého na zasedání OSN v New Yorku 19. prosince 1966, se vymezuje právo všech národů na sebeurčení!!! K tomuto paktu doposud přistoupilo 168 států, mezi nimi i Španělsko. A přesto brání jeho naplnění. A tak se můžeme ptát, co bude Madrid dělat, když v prosincových volbách v Katalánsku opět zvítězí politická seskupení, která mají v programu nezávislost Katalánska.
Doufejme, že zvítězí zdravý rozum a začnou jednání, za jakých podmínek by Katalánci zůstali součástí Španělského království. Nabízí se zde možnost federalizace státu s nabídkou velkých daňových výhod pro Katalánsko, aby se necítilo v roli vykořisťované kolonie. Snad se ve Španělsku najdou politici, kteří dokáží jednat pragmaticky.