POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Kdy konečně zrušíme kraje?

Nedávné volby do zastupitelstev krajů již tradičně mnoho voličů nepřilákaly a účast ve volbách v

žádném kraji nepřekročila 40% oprávněných voličů. Nejvíce jich přišlo volit ve Zlínském kraji

(38,50%) a nejméně v Ústeckém kraji (28,98%). Z uvedeného vyplývá, že většinu obyvatel volby

do krajů nezajímají a tak neměli potřebu jít k volbám.

Z předvolební kampaně zmizela krajská témata a převažovala ta s celostátním či mezinárodním

dopadem. Zato se objevila celá řada úvah, zda-li jsou kraje potřebné či zbytečné. Ministr financí

České republiky Andrej Babiš na rovinu řekl, že kdyby měl tu pravomoc, tak by kraje zrušil, neboť

jsou semeništěm korupce!

Pozornost vzbudil speciál České televize věnovaný krajským volbám, do kterého byli pozváni lídři

kandidátek ze všech krajů, ale v jejich vystoupeních nejčastěji zazněla slova – dotační tituly,

jakoby kraje sloužily pouze k přerozdělování státních a evropských dotací. O samostatné politice

krajů vůči občanům řeč nebyla, neboť ti ve své většině kraje nepotřebují, což dali najevo svou

účastí – neúčastí ve volbách. Proto je dnes z mnoha stran slyšet: „Zrušme kraje. Jsou drahé a

kromě politiků a žadatelů o dotace je nikdo nepotřebuje!“ Na nové kraje si lidé prakticky nezvykli,

vnímají je jako novotvary a postrádají oprávněný zemský patriotismus, na který jsou občané v

sousedním Dolním Rakousku, Tyrolsku nebo Bavorsku patřičně hrdí!

Vraťme se nyní kousek do minulosti a podívejme se co vše předcházelo dnešnímu stavu ve veřejné

správě (státní správě i samosprávě) v České republice.

Po vzniku první Československé republiky v roce 1918 došlo ke zrušení zemského uspořádání a

byly zavedeny tzv. „župy“, které se ujaly pouze na Slovensku Na Moravě, ve Slezsku a v Čechách

jich mělo vzniknout 15, ale pro odpor široké veřejnosti se neujaly. Proto bylo v roce 1928

přistoupeno k opětovnému zřízení samosprávných zemí – Země české, Země moravskoslezské,

Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Nově vzniklé zemské sněmy – parlamenty dostaly tehdy do vínku 33% podíl na vybraných daních,

s kterými mohly hospodařit. V roce 1948, kdy bylo zemské uspořádání v ČSR zrušeno, tak země

měly k dispozici už jen 13 % podíl a dnešní kraje hospodaří jen s 8 % podílem z rozpočtového

určení daní.

Dnešní počet 14 krajů (s Prahou) je prakticky totožný s kraji, které vznikly v roce 1949. Tehdy

byly zrušeny Zemské národní výbory a vzniklo 19 krajů a 364 Okresních národních výborů.

Reforma územní samosprávy v ČSR v roce 1960 snížila počet krajů na 10 plus Praha. V Čechách

vzniklo 5 krajů plus Praha, na Moravě a ve Slezsku 2 kraje a na Slovensku vznikly 3 kraje. Počet

okresů se v Československu snížil na 108, z toho 14 okresů bylo v Jihomoravském kraji a 10

okresů vzniklo v Severomoravském kraji.

Po tzv. „sametové revoluci“ byly v roce 1990 zrušeny Krajské národní výbory a výkon státní

správy byl plně přenesen na okresy, kterých v České republice bylo k 1. 1. 1996 (byl zřízen okres

Jeseník) celkem 76. Původní kraje nezanikly a jako územní jednotky existují dodnes. Česká

republika tak má dvě soustavy krajů.

Po nějaké době došlo opět ke změně názoru na územní uspořádání státu a v Poslanecké sněmovně

Parlamentu ČR byl přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních

samosprávných celků (krajů) a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb.,

Ústava České republiky, který stanovil názvy nových krajů a jejich vymezení výčtem okresů. Nové

kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000 a samosprávné kompetence získaly na základě zákona č.

129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly i první volby do

jejich nově zřízených zastupitelstev. I s Prahou tak vzniklo 14 menších krajů, nevyvážených jak

rozlohou, počtem obyvatel, tak i daňovou výtěžností. Následky tohoto rozhodnutí neseme dodnes.

Kraje jsou příliš drahým experimentem. V roce 2015 podle údajů ministerstva financí spotřebovaly

téměř 9 miliard korun, přičemž na platy krajských zaměstnanců bylo potřeba cca 3,4 miliardy

korun. Za roky 2011 – 2015 nás kraje stály cca 44 miliard korun.

Chceme-li být dobrými hospodáři ve svém státě, tak bychom se měli vrátit k osvědčenému

zemskému uspořádání státu. Vzorem nám mohou být naši sousedi Rakousko a Německo, kde

zemský princip správy státu je doveden téměř k dokonalosti. Jeden úředník veřejné správy zde

připadá na 18 – 19 obyvatel. Zatímco Česká republika se chystá přijmout příští rok do státní

správy dalších cca 7500 nových úředníků!

Ideálním řešením by byl návrat k zemskému uspořádání našeho státu a k původním historickým

zemským hranicím, které byly vedeny většinou po rozvodích. Nikdo zatím nezdůvodnil, proč

Moravská Třebová, z které je to cca 60 km do Olomouce patří pod Pardubický kraj, když do

Pardubic je to z ní cca 90 km!!! Kde je logika věci? Variant zemského uspořádání může být

několik, přitom všechny budou úspornější než náklady na 14 dosavadních krajů a na tzv. „regiony

soudržnosti“, které byly vytvořeny z několika krajů, aby byly splněny podmínky pro čerpání dotací

z Evropské unie.

Varianta A. Tři země – Země česká, Země Moravskoslezská a Metropolitní region Praha (včetně

dnešního Středočeského kraje, který je spádovou oblastí Prahy).

Varianta B. Čtyři země – Země česká, Země moravská, Země moravskoslezská a Metropolitní

region Praha (viz. výše).

Varianta C. Pět zemí – Země Pražská, Země západočeská, Země východočeská, Země moravská a

Země moravskoslezská se sídly v Praze, v Plzni, v Hradci Králové, v Ostravě a v Brně.

Zrušení krajů se věnovali i ve 40. čísle Týdeníku Ekonom, který vyšel dne 6. 10. 2016. Redaktor

se zde dotazoval stávajících i bývalých politiků na jejich názory ohledně smyslu krajů. Zajímavý

názor zde zazněl od stávajícího senátora za ODS a primátora Teplic Jaroslava Kubery, který řekl:

„Kraje nikdy neměly vzniknout, jsou největší chybou po roce 1989!“ „Jako primátor Teplic

opravdu Ústecký kraj k ničemu nepotřebuji“, dodává a volá po obnovení zrušených okresů. „Kraje

ve svém celku představují tak silné mocenské centrum, že se jich obává i vláda,“ tvrdí senátor.

Navrhuje odebrat státní správu z pověřených obcí, které jsou jí zavaleny a obnovit 76 okresů,

které se podle něj v minulosti osvědčily.

Bývalý premiér české vlády Petr Pithart konstatuje, že jeho vláda uvažovala o obnově zemského

uspořádání České republiky, ale pravicové strany (ODS, ODA a KDU-ČSL) v rámci

pragocentrismu tomu zabránily, aby náhodou obyvatelé Moravy a Slezska nechtěli následovat

Slovensko!?! Petr Pithart je přesvědčen, že podobné obavy nebyly na místě. Omylem je podle

Petra Pitharta i sloučení samosprávy a státní správy, což tenkráte souviselo se zrušením okresů a

zavedením sítě pověřených obcí.

Na závěr mi dovolte citaci z Chrudimských novin, kde Jan Halama ve svém příspěvku – K čemu

kraje?, říká: „Je jasné, že reforma krajů z roku 2000 je nepovedený paskvil, na který jsme všichni

doplatili. Místo aby stát za peníze z Bruselu stavěl dálnice, opravoval silnice, budoval

vysokorychlostní železnici, plavební kanály, obchvaty měst, nová vlaková nádraží a další

infrastrukturu, tak ponechal politiky v krajích s nástroji ROP a za dotace z Bruselu stavět

cyklostezky, parkoviště, penziony, akvaparky, rozhledny, muzea a památníky a podobné

nesmysly“.

Řešení se nabízí samo – zrušit kraje a regiony soudržnosti a obnovit samosprávné země s vlastními

zemskými sněmy. Pověřeným obcím odebrat agendu státní správy a přenést ji na obnovené okresy,

které se v naprosté většině osvědčily. Nově zřízeným samosprávným zemím zvýšit rozhodovací

kompetence, umožnit daňovou samostatnost a regionální rozvoj ve všech oblastech, včetně

možnosti čerpání dotací přímo z Bruselu, tak jako je tomu ve spolkových zemích v Německu.

A úspory by se brzy dostavily. Otázkou je, kdo z dnešních vrcholných politiků se k tomuto kroku

odváží a začne jej prosazovat. Pro začátek by stačilo zadat vypracování srovnávací studie, zda jsou

úspornější kraje či navrhované země.

Mgr. Petr Michek