Evropská unie a USA již delší dobu, de facto několik roků (jednání o TTIP bylo zahájeno v
červenci roku 2013), více méně v utajení, připravují uzavření obchodní dohody o zóně volného
obchodu, známé jako Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Cílem dohody je
plně liberalizovat obchod a investice. Připravovaná zóna volného obchodu by měla být největší na
světě a měla by obsáhnout cca 46 % světového HDP a třetinu světového obchodu. Očekávaný
přínos pro ekonomiky EU je deklarován částkou 3,24 bil. korun. Ale věřte tomu!? Od smlouvy se
očekává, že zároveň nastaví globální standardy. Utajená jednání ovšem vzbuzují podezření
spotřebitelů, odborů i majitelů malých a středních firem, že pravým účelem smlouvy je posílení
vlivu nadnárodních korporací a na druhé straně, že jde o omezení ochranářského vlivu národních
vlád.
V loňském roce (18. dubna 2015) proti jejímu uzavření po celé Evropské unii protestovaly tisíce
občanů, jejichž protesty byly rovněž směřovány proti obdobné dohodě s Kanadou, která je známá
jako CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement), a také proti smlouvě o službách s
USA zvané TiSA (Trade in Services Agreement).
Největší protesty a demonstrace se odehrály v Rakousku a v Německu, o čemž naše média
povětšinou mlčela. O tom, že v Rakousku probíhá aktivita ke sběru podpisů za konání referenda o
vystoupení země z Evropské unie jsme rovněž nebyli informováni. O dopadech finanční krize na
Islandu a o jejím revolučním řešení, jsme rovněž dlouho nesměli nic vědět. Zdá se, že autocenzura
šéfredaktorů zpravodajských médii dosáhla v České republice „normalizační“ kvality
sedmdesátých let 20. století.
Z toho, co je doposud o přípravě obchodní dohody TTIP známo vyplývá, že USA se vůči EU
vehementně snaží prosadit svůj názor, standardy, technologie i hygienické normy platné v USA,
které jsou v celé řadě případů odlišné od norem platných v EU. USA vadí dosavadní princip
ochrany evropského spotřebitele, a tak se jej snaží prostřednictvím jednání změnit.
Například zatímco v Evropské unii musí výrobce chemických látek doložit, že jeho výrobek je
bezpečný a zdravotně nezávadný (a potom ho může uvést na spotřebitelský trh), tak v USA je
tomu naopak. Výrobek je uveden na trh, a pokud někdo dokáže, že je nebezpečný, tak je teprve
stažen. Že tento postup nahrává průmyslové lobby, je nasnadě.
Co se týká oblasti bezpečnosti potravin, tak zde jde opět o střet dvou odlišných přístupů. V USA
není povinnost informovat spotřebitele o jakosti potravin, ale v Evropské unii je tomu naopak. Zde
si spotřebitel může ověřit kvalitu i množství konzervantů a přísad a sám se rozhoduje zda výrobek
koupí či nekoupí. Naopak v USA, jako v jedné z mála zemí, spotřebitel na obalech potravin
nezjistí, zda byly či nebyly vyrobeny z geneticky modifikovaných obilovin či surovin!!!
Snahou navrhovatelů obchodní dohody TTIP i vyjednavačů za EU je vytvoření zóny volného
obchodu. Pokud víme, že ekonomiky USA a EU jsou orientované na export, tak si musíme rovněž
uvědomit, že evropská ekonomika je otevřená a naopak ekonomika USA je protekcionistická, což
znamená, že podporuje a chrání vše americké.
Případným uzavřením dohody o zóně volného obchodu mezi EU a USA bude vázána pouze
federální vláda a nikoliv jednotlivé státy USA, což je pro EU vysoce nevýhodné a prakticky
nepřijatelné. Navíc stále platí americký zákon Buy American Act (Kupuj americké) z roku 1933,
který ukládá státním orgánům dávat přednost tuzemským výrobcům před zahraničními. Rovněž je
známo, že americký Kongres tento zákon odmítl zrušit. Již tento fakt staví EU do role „mladšího
bratra“, a proto je TTIP v současné podobě pro země EU nevýhodná a diskriminační. Rovněž
panují obavy mezi evropskými firmami, zejména mezi středními a malými, že smlouva TTIP je
vystaví obrovské konkurenci amerických a nadnárodních korporací, které usilují o snížení kvality
spotřebních, ekologických, zdravotních a pracovních standardů, což by způsobilo zahlcení
evropského trhu americkými výrobky.
Rizika přijetí TTIP jsou velká. Nelze vyloučit snahy představitelů korporací na utváření zákonů ve
svůj prospěch. Smlouva má mezinárodním korporacím umožnit vedení žalob na jednotlivé národní
státy, když si usmyslí, že zavedou opatření k ochraně životního prostředí či zdraví svých obyvatel.
(Např. zavedou opatření k omezení kouření viz již běžící žaloba koncernu Philip Morris proti
Uruguayi, kde požadují dvě miliardy dolarů od státu za ušlý zisk!!!).
Ohroženo je zachování spotřebitelských norem majících vliv na zdraví lidí a na ochranu životního
prostředí, s čímž souvisí i požadovaný zákaz dovozu geneticky upravených potravin (GM) do EU,
což se představitelům USA nelíbí. Zde se kompromis bude hledat velmi těžko.
Pokud EU bude přijímat smlouvy a navrhovat směrnice, které neponesou prospěch jejím
obyvatelům, tak dříve či později bude projekt sjednocené demokratické Evropy ztracen. Ostatně
brexit a vůle většiny obyvatel Velké Británie po odchodu z EU je toho jen důsledkem. EU by měla
změnit svoji politiku, kterou preferuje zájmy nadnárodních korporací, které ovládají
prostřednictvím svých lobbistů bruselský úřednický aparát, a měla by se vrátit na začátek svého
vzniku a znovu by měla definovat své základní kameny, to znamená dobrovolnost, spravedlnost a
legitimitu, získanou souhlasem většiny občanů v jednotlivých zemích EU.
Česká republika by neměla bezhlavě přijímat výmysly a mnohdy absurdní nařízení Evropské
komise a její představitelé by se měli raději držet zásady „důvěřuj, ale prověřuj“, neboť vše co
přichází z Bruselu nemusí být vždy přínosem pro Českou republiku a její obyvatele (viz nařízení o
zákazu klasických žárovek, zákaz používání názvu pomazánkové máslo apod.) Proto je nutné, aby
naši občané a také poslanci Evropského parlamentu byli spolehlivě informováni o možných
negativních důsledcích obchodní dohody TTIP na evropského spotřebitele a jako takovou ji
odmítli přijmout a schválit.
A jedno doporučení na závěr. Ve svém vlastním zájmu by se ČR měla zapojit do projektu Asijské
investiční a infrastrukturální banky (AIIB), (bez ohledu na to, co tomu budou říkat USA), což
mimochodem udělala již řada západoevropských zemí, včetně Velké Británie, která souvisí s
oživením Hedvábné stezky a měla by zintenzivnit spolupráci na rozvojovém programu se zeměmi
BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), které zahrnují 43 % současné světové
populace a vytváří 23 % světového HDP. Z obchodu se zeměmi sdruženými v BRICS může Česká
republika jen profitovat!
Mgr. Petr Michek