POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Brexit, brexit, brexit.

V posledních dnech zaznívá stále častěji ve většině médií slovo brexit, které označuje možný

odchod Velké Británie z Evropské unie, přičemž brexit je složenina ze slov Británie a anglického

názvu pro odchod Exit. Ve čtvrtek 23. června 2016 budou mít obyvatelé Velké Británie možnost

vyjádření v referendu, zda jsou pro setrvání Spojeného království v Evropské unii nebo zda jsou

pro odchod z EU. Británie je zhruba rozdělena na dva tábory, které se navzájem přesvědčují o

výhodě či nevýhodě svého stanoviska.

Veřejnost byla šokována vraždou labouristické poslankyně Jo Coxové, která byla pro setrvání

Spojeného království v EU, pomateným příznivcem odchodu z EU. Přesto, že kampaň pro setrvání

či výstup Británie z EU běží na plné obrátky, zdá se, že příznivci odchodu z EU mají mírně navrch.

Zastánci setrvání Británie v EU většinou argumentují negativními dopady na britské hospodářství.

Ve dnech 9. ­ 12. června 2016 se v Drážďanech za účasti cca 130 hostů konala již 64. výroční

konference klubu světové „elity“ Bïlderberg. Vzhledem k tomu, že Evropská unie je považována

za „dítě“ vzniklé z rozhodnutí účastníků Bilderbergu, tak zde letos zazněla vyjádření, že odchod

Británie z EU by byl „tragédií pro všechny“. Člen řídícího výboru Bilderbergu a šéf společnosti

Airbus Thomas Enders bez vytáček přiznal, že klub bude „ze všech sil lobbovat proti brexitu“.

Podle jeho slov by to vážně poškodilo průmysl a zahraniční obchod Británie.

Že je situace vážná, svědčí i účast otce – zakladatele Bilderbergu, bývalého, legendami

ověnčeného, ministra zahraničí USA, dnes již 93 letého Henryho Kissingera, několika desítek

generálních ředitelů nadnárodních společností i bývalých ředitelů tajných služeb MI6 a CIA.

Před brexitem varuje i předseda Evropské rady Donald Tusk. Podle něho nebezpečí případného

odchodu Velké Británie z EU spočívá v tom, že nikdo dnes nedokáže předvídat jeho dlouhodobé

dopady a důsledky.

Největším paradoxem celé kampaně je ovšem rozkol v řadách konzervativní strany, která je v

současnosti u vlády. Britský premiér David Cameron a část jeho ministrů jsou pro setrvání Británie

v EU, přičemž ministr spravedlnosti Michael Gove je stoupencem jejího odchodu z EU!!

Nejznámějším euroskeptikem konzervativní strany je patrně bývalý londýnský starosta Boris

Johnson, Cameronův spolužák z Etonu, který s autobusem objíždí Británii a vyzývá k podpoře

brexitu!!

A ještě je tu Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) a její charismatický předseda a

stoupenec brexitu Nigel Farage, jemuž chtěl v minulých volbách David Cameron, tzv. „vzít vítr z

plachet“, a proto slíbil uspořádání referenda o odchodu Velké Británie z EU.

Ze stran příznivců brexitu nyní zaznívají hlasy, že vystoupení Británie z EU by ji mohlo přinést i

řadu pozitivních jevů. Např. snížení či dokonce odstranění principů přerozdělování, byrokratické

zátěže, uvolnění kapitálu pro inovace a investice a možnost větší orientace na rychleji rostoucí

země světa.

Že by Británie na brexitu mohla také vydělat, je v zákulisí bruselských institucí názor široce

diskutovaný. Armády lidí profitující na současném fungování unijní byrokracie z toho musí mít

patrně panickou hrůzu. Panují obavy, že by se EU po britském vzoru mohla začít rozpadat. Před

něčím podobným ostatně nedávno varoval i premiér České republiky Bohuslav Sobotka, když

řekl, že „debatu o vystoupení lze očekávat v budoucnu také v České republice“.

Paradoxem české politiky je přiznání bývalého prezidenta Václava Klause, že v referendu

konaném před vstupem České republiky do EU hlasoval proti vstupu!!!

Ostatně naší dědové a pradědové zažili rozpad Rakousko – Uherska a vznik samostatného

Československa. Tehdy zněla památná věta: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“.

Občanům EU začíná vadit rozbujelá byrokracie, neskutečně vysoce nadhodnocené platy

bruselských úředníků a poslanců Evropského parlamentu a posilování pravomocí Bruselu na úkor

národních států. Vadí jim např., že tradiční názvy národních specialit musí být schvalovány

Bruselem, že nemůžeme svítit tradičními žárovkami, i když je známo, že ty doporučované nejsou

zrovna bezpečné apod. Zdá se totiž, že jediné co současnou EU drží pohromadě, je strach z

neznáma. Ten by Velká Británie vystoupením z EU prolomila.

Kampani za setrvání Velké Británie v EU se již přezdívá „Project Fear“. S ničím jiným než s

katastrofickými scénáři a rozséváním strachu totiž nepracuje.

Přitom setrvání v EU, jak říkají euroskeptici, znamená jen jistotu více regulací, více dotací, více

řízení ekonomiky, menší prostor pro férovou soutěž, značný lobbing ve prospěch nadnárodních

společností, stagnaci hospodářství a zhoršující se bezpečnostní situaci celého evropského

kontinentu. Vrcholem jsou snahy A. Merkelové o rozdělení imigrantů kvótami do jednotlivých

zemí EU.

Rozhodnutí pro vystoupení Velké Británie z EU proto vyžaduje pro všechny aktéry hodně odvahy

a důvěry ve vlastní stát. Odměnou jim může být světlá (nebo nejistá?) budoucnost, do které Britům

nebude mluvit žádný Juncker, Schulz či Merkelová.

Britský list The Daily Telegrapf si všiml loňského průzkumu, podle něhož tři pětiny obyvatel

České republiky nejsou spokojeny s členstvím v EU a 62 procent by jich v případném referendu

hlasovalo proti členství v EU. List také píše, že kvůli brexitu, migrační krizi i kvůli problémům

eura bude letošní rok v Bruselu rušný a začíná být jasné, že plně federalizovaná Evropa je

nedosažitelná.

Panují všeobecné obavy, že britský premiér David Cameron vypsáním referenda spouští lavinu

referend, k nimž se uchýlí další politici, aby vytěžili z Bruselu speciální podmínky, což může EU

rozbít na jednotlivé státy.

Ať už referendum ve Velké Británii dopadne jakkoliv, tak se bruselští lídři budou muset zamyslet

nad tím, co dělají špatně. Pokud to neučiní, tak Evropské unii může v blízké budoucnosti „zvonit

hrana“.

Mgr. Petr Michek