POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Je Turecko věrohodný partner?

Po zdlouhavých jednáních mezi zástupci Evropské unie s Tureckem, byla podepsána dohoda o řešení migrační krize – o vracení nelegálních migrantů z Řecka do Turecka, výměnou za Syřany, kteří z Turecka míří do Evropy (Řecka a Německa). Jen málokdo očekává, že dohoda s Tureckem přinese očekávané ovoce, a že Turecko dokáže zastavit proud migrantů z Afganistanu, Pakistanu a Sýrie do Evropy.

Austrálie během jednoho roku dokázala svou důslednou antimigrační politikou v praxi (důsledné vracení nelegálních uprchlíků zpět), že proud nelegálních migrantů lze zastavit. Bohužel Evropská unie nic takového nedokázala zorganizovat. Naopak se objevují informace, že v Libyi čeká cca 800 000 zájemců o migraci do Evropy!!!

Nedodržování schengenských a dublinských ujednání v praxi a nešťastné pozvání německé kancléřky A. Merkelové způsobilo, že většina uprchlíků chce do Německa za každou cenu. Přitom stačilo veřejně hlásat stanovisko EU, že Evropa je uprchlíky přeplněna a z Řecka, z Itálie i z Francie běžence vracet do výchozích zemí. Bohužel to se nestalo a dnes tu, de facto, máme vyděračské požadavky Turecka vůči EU. Požadují bezvízový styk s EU, obnovení přístupových rozhovorů o vstupu Turecka do EU a zvyšují své požadavky na více peněz pro uprchlíky.

Přitom dnešní Turecko je vrcholně problematický stát, neboť jako člen NATO vedlo ozbrojený konflikt z Řeckem, rovněž členem NATO, když v roce 1974 vyslalo své jednotky na Kypr a díky tomu došlo k rozdělení Kypru na Řeckou a Tureckou část. Časté narušování řeckého vzdušného prostoru tureckými letadly také nepřispívá dobrému sousedství. Docela nedávno stálo Řecko i Turecko na pokraji ozbrojeného konfliktu, kvůli územní svrchovanosti nad neobydleným ostrůvkem v Egejském moři. Proto se nelze divit, že spory o vytyčení hranice mezi řeckým a tureckým kontinentálním šelfem, kde se vlastně jedná o možná naleziště nafty, se táhnou již od 60. let minulého století.

Pro NATO, vlastně pro politiku USA vůči dnešnímu Rusku, je Turecko strategickým partnerem, a proto USA tak často přivírají oči nad tureckou politikou vůči jeho vlastním menšinám – Kurdům, kteří by si zajisté zasloužili svůj vlastní stát, neboť dnešní hranice států byly stanoveny koloniálními mocnostmi, bez ohledu na požadavky zde žijících národů.

Papežové se v posledních letech omlouvali světové veřejnosti za bezpráví spáchaná římsko-katolickou církví – křižácké výpravy, upalování jinověrců, inkviziční procesy, apod. Zatímco Turecko dodnes nenašlo odvahu k omluvě Arménům, za spáchanou genocidu vůči nim, kterou provádělo počátkem 20. století.

Dnešní Turecko již není tím sekularizovaným Tureckem Atatürka, ale naopak pod novým prezidentem Erdoganem, zcela bez skrupulí podporuje Islámský stát, s nímž jej spojuje sunnitský islám a nelegální a nezákonný tok irácké a syrské nafty proudící na jeho území.

Požadavky Turecka na rychlejší zjednodušení vízové povinnosti pro turecké občany a otevření nových kapitol v jednání o vstupu Turecka do EU je nutné odmítnout, neboť Turecko nesplňuje základní podmínky pro vstup své země do EU. Pokud i nadále bude likvidovat své menšiny, nebude dodržovat základní lidská a občanská práva, bude zavírat nezávislé novináře a nezávislé tiskové agentury, pokud bude likvidovat svobodu projevu, tak nemá v EU co dělat.

Jelikož prezident Erdogan vede Turecko k islamizaci státu, nelze od něj očekávat splnění dohody o uprchlících a neustálé zvyšování podmínek a požadavků vůči EU (údajně je jich už 72) lze srovnat jen se smlouváním obchodníků na tureckých bazarech! Ostatně si nemyslím, že vstup Turecka do EU by byl pro Evropu přínosem. Turecko je z 95 % asijskou zemí s islámským náboženstvím, které není tolerantní ke svým menšinám ani k jinověrcům, zatímco Evropa byla postavena na křesťansko – judaistických základech a pomoci bližnímu, což islamisté považují za naši slabost.

Proč bychom měli nechat v Evropě stavět mešity a islámská centra, když v islámských zemích nemohou být stavěny nové křesťanské svatyně?

Proč doposud nikdo nepoukázal na divnou politiku bohatých arabských států (Saudské Arábie, Kuvajtu, Kataru, Ománu, Bahrajnu a Spojených arabských emirátů), které své bratry ve víře nepřijímají na svá území a o jejich pomoci vůči nim není slyšet. Zato o tom, že nakupují zbraně pro jednotlivé povstalecké směry, je slyšet často.

Proto je úplně v pořádku stanovisko většiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, když vládě ČR vedené Bohuslavem Sobotkou odmítli dát souhlas k udělení bezvízového styku pro občany Turecka cestující do Evropské unie. Jestliže vedení EU vůči Turecku jedná nemoudře (doslova servilně), tak není nutné tomu přizvukovat! Poslední události v Belgii jen znovu ukázaly, že islám jako takový je netolerantní a jeho skutečná reforma v dohledné době je nemyslitelná.

Není možné tolerovat vznik muslimských ghet v evropských městech a zavádění práva šaria. Nelze přijímat další muslimské uprchlíky do Evropy. Je navýsost nutné, aby vedení Evropské unie konečně vyslovilo jasné stanovisko, že Evropa je imigranty přesycena a další uprchlíky odmítá přijmout. V zájmu zachování vlastní evropské identity, kultury a budoucnosti, Evropě už nic jiného nezbývá!!!