Mgr. PETR MICHEK

POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Jak zviditelnit malé politické strany, aneb jak do krajských voleb, a nejen do nich.

Analýza současnosti.

Politické strany jako takové v České republice provází krize. Po sedmi letech vlády pravice v České

republice, kterou doprovázela řada korupčních afér (např. senátora Nováka) sice zvítězila sociální

demokracie, ale neobdržela dostatečný počet hlasů, aby mohla sestavit většinovou vládu, (neboť i ji

poškodila korupční aféra hejtmana Rátha), a tak musí spoluvládnout s pravicovými lidovci a s

protestním hnutím Ano (Aliancí nespokojených občanů 2011), které vede charismatický miliardář

Andrej Babiš. Takto sestavená vládní koalice, aby mohla vládnout, musela najít průnik svých

volebních programů a denně musí přijímat řadu kompromisů.

Přitom levicoví a středoví voliči od sociálních demokratů i od protestních hnutí očekávají, že jim

budou garantovat práci, slušnou mzdu a síť veřejných služeb, které patří k dobře fungujícímu

sociálnímu státu. Zato od pravicových stran ODS, TOP09 i od KDU-ČSL část členů i voličů odešla.

Se vztahem většiny voličů k politickým stranám, je to podobné, jako ve vztazích žen k mužům. Také

mají rady něco nového, svěžího a silného a nikoliv nudnou, ale mnohdy nutnou jistotu, kterou

nicméně potřebuji. Lubomír Štrougal ve svých Pamětech vtipně konstatuje: „Zahrnovali jsme národ

údaji o tunách vyrobeného surového železa, místo toho, abychom zajistili dostatek požadovaného

zboží (např. elektroniku, texasky, banány, pomeranče apod.), které by bylo k dostání nejenom v

Tuzexu za bony, přičemž to druhé občany zajímalo podstatně více“.

Předpokládaná a většinou politiků dříve či později očekávaná krize uvnitř sociální demokracie má jiný,

než pozitivně definovaný charakter. Je to spíše paralýza způsobená nedočkavostí a nenaplněním

osobních ambicí, jednoho či více krajských hejtmanů, znásobená možnou slabostí lídra sociální

demokracie, vyplývající z jeho angažování v kauze prodeje bytů OKD podnikateli Bakalovi, takže se

někdy mluví o možné vydíratelnosti.

S postupem času i nové protestní hnutí Ano začínají provázet různá podezření, že díky svým

poslancům prosazuje zákony, které přinesou profit firmě Agrofert, jejímž jediným akcionářem je

předseda ANO Andrej Babiš. Ideologickou slabosti trpí i Komunistická strana Čech a Moravy, kdy tato

se stala spíše salonní opozici vůči tradičním pravicovým oponentům a osobou svého lídra sice

výborně zvládá zákulisní politické obchody, ale nepředstavuje výraznější perspektivní alternativu pro

nespokojeného – nastolicovaného občana – voliče.

Každý osmý občan naši země je postižen exekucí, rozmohl se obchod s lidským neštěstím v mnoha

formách (kasty exekutorů, advokátů, lobbistů a lichvářů, politických přeběhlíků, sociální ubytovny a

dokonce už i chudobince – viz Přerov). Za této situace sklidil Babiš solidní volební výsledek (který sám

nečekal) díky své „novosti“ a především díky masivním finančním investicím do volební kampaně

s jednoduchými volebními hesly. Je to doposud bezvadně fungující produkt politického marketingu, i

když ve své podstatě je to „cizinecká legie“, která sjednotila přeběhlíky z různých stran (ODS, KSČ,

Když se podíváme historicky na Republikány, Zelené ještě s Bursíkem anebo na Věci veřejné či Úsvit

přímé demokracie Tomia Okamury, tak musíme konstatovat, že vždy je zde část veřejnosti hledající

změnu k lepšímu v čele s novou, neotřelou a skandály nepošpiněnou stranou či politickým hnutím.

Z výše uvedeného vyplývá, že na levé až středové části politického spektra reálně schází moderní

strana, sociálního až liberálního typu, což potvrzuje i nízká volební účast voličů ve všech druzích

voleb, kteří nejdou volit, protože si nevybrali.

Toto místo by v budoucnu mohly zaplnit malé politické strany, pokud najdou dostatek vůle ke

Zviditelnění malých politických stran může mít dvě roviny – krajskou a celorepublikovou.

V roce 2016 proběhnou v České republice volby do krajských zastupitelstev. Jelikož malé strany mají

většinou i malou členskou základnu, bude potřeba vytipovat další malé strany ke spolupráci, najít

společné cíle, a vytvořit s nimi kraj od kraje nový volební subjekt, do kterého by malé strany vyslaly

své společné kandidáty. Např. pod názvem – Společně pro Jihomoravský kraj, Společně pro

Středočeský kraj, Liberálně sociální unie – Čech, Moravy a Slezska (LSU-ČMS), apod. Přitom si malé

strany zachovají svou identitu, členskou základnu i vedení.

Je potřeba začít dělat politiku pro lidi a hovořit a psát otevřené o problémech jednotlivců, krajů, naší

společnosti i České republiky v rámci Evropské unie. Není možné se vzdát národní identity i

samostatného politického uvažování a státní svrchovanosti. Některé směrnice přicházející z Bruselu

„zavánějí diktátem“ je nutné důrazně odmítnout (např. kvóty pro imigranty apod.).

Jedním z projektů, který by mohl zviditelnit malé strany by mohlo být zřizování bezplatných

Občanských sociálních poraden, zejména v bývalých okresních městech.

Systém těchto Občanských poraden v jednotlivých okresních městech by v budoucnu mohl zároveň

fungovat nejen jako kontaktní místa pro občany – klienty Občanských sociálních poraden, ale zároveň

i jako okresní sekretariáty malých stran. Občanské poradny by měly být zaměřeny na pomoc

občanům s exekucemi, měly by nabízet konsolidaci půjček a pojistek, pomáhat s osobním oddlužením

a bankrotem a rovněž by měly poskytovat právní a finanční poradenství.

Dalším projektem, o kterém by bylo možno na krajské úrovni uvažovat, by byl požadavek na tvorbu

sociálních podniků, jejichž vznik by byl v gesci jednotlivých krajů (chráněné dílny, výroba regionálních

výrobků, suvenýrů, potravin, speciální zahradnictví apod.), které by nabídly pracovní místa

nezaměstnaným ženám, mladistvým i zdatným seniorům, kteří přišli o práci.

V roce 2017 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. V posledních volbách (komunálních,

krajských, parlamentních i senátních, vždy kandidovalo několik desítek politických stran a hnutí. Ne

všechny volební subjekty byly schopny překonat 5 % hranici, nutnou, např. pro vstup do Poslanecké

sněmovny Parlamentu České republiky.

Volební programy jednotlivých stran a hnutí se v mnoha případech překrývají nebo dokonce

ztotožňují. Pokud chtějí malé politické strany ovlivňovat dění v České republice, což je cílem všech

politických stran a hnutí, tak musí spojit své síly a vytvořit nový volební subjekt, do kterého delegují

své zástupce (kandidáty) na společnou kandidátku.

Nový volební subjekt musí mít celostátní působnost. Jeho členy mohou být jak strany a hnutí

regionálního charakteru, tak i s celostátní působností.

Pozn. Něco podobného vytvořili v roce 1992 tehdejší Československá strana socialistická, Strana

zelených a Zemědělská strana, když vytvořily nový celostátní volební subjekt – Liberálně sociální unii

(LSU) a vyslaly do ní své členy na společnou kandidátku LSU a získaly zastoupení jak ve Federálním

shromáždění, tak i v České národní radě, kde obdržely 16 mandátů. Přitom si jednotlivé strany

ponechaly svoji registraci u Ministerstva vnitra ČR, svá vedení i svá hospodaření a členskou základnu.

Pravicové strany ODS a ODA tehdy podaly stížnost Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že jde o skrytou

trojkoalici. Jelikož LSU měla svou vlastní registraci u MV ČR, tak tato stížnost byla zamítnuta.

Pro účely volební kampaně byl tehdy vytvořen společný volební program, který zahrnoval vše

podstatné z volebních programů jednotlivých stran. A dobré nápady a myšlenky lze oprášit a použít i

Za tím účelem musí být proveden výběr malých stran (podle směru politické orientace), které budou

osloveny a vyzvány ke spolupráci.

Musí být vyhledány společné programové průniky a společné programové cíle.

Také musí být vybrán úderný, lehce zapamatovatelný a neotřelý název pro nový volební subjekt.

Např. Liberálně sociální unie Čech, Moravy a Slezska (LSU-ČMS), Společně pro Českou republiku,

Rovněž musí být vypracován jednoduchý a úderný volební program, který osloví co nejširší profesní i

Jako strana či uskupení stran a hnutí hájících národní zájmy, bychom měli prosazovat:

1) Energetickou nezávislost republiky,

2) potravinovou soběstačnost,

3) bezplatné školství, které povede mladou generaci k hrdosti na svůj národ a Českou republiku,

4) nekomerční zdravotnictví a

5) snížení počtu krajů (na 3 – 4 – 5 ), neboť 14 nesystémových a na provoz drahých krajů je příliš

velkým luxusem pro tak malý stát, jakým je Česká republika.

Společný volební program by měl rovněž obsahovat i řešení opomíjených společenských problémů:

Například: Proveditelné návrhy na integraci romské populace do většinové společnosti podle švýcarského vzoru,

návrhy na snížení nezaměstnanosti a tvorbu nových pracovních míst, např. výstavbu a rekonstrukci

železničního a dálničního spojení mezi severem a jihem Moravy a dokončení dálniční sítě v Čechách,

vybudování vodní cesty – kanálu Dunaj, Odra, Labe, na který bychom mohli od Evropské unie získat

až 85% příspěvek na jeho výstavbu,

návrhy opatření vedoucích k zamezení nelegální imigrace a k zamezení islamizace Evropy i České republiky

návrhy sociálních opatření státu, které povedou ke zvýšení porodnosti v České republice a k podpoře

mladých manželství a rodin s dětmi, apod.

V každém kraji musí být vyhledán reprezentativní lídr, který povede krajskou kandidátku.

(Podmínkou by měla být jeho bezúhonnost, skvělé společenské vystupování, politický přehled a

řečnické vybavení – přirozený rétor).

V roce 2018 (dva roky po krajských volbách) by měl být nový volební politický subjekt již natolik

známý po celé ČR, aby mohl postavit své společné kandidáty do parlamentních – tj. sněmovních i

Potom se snad podaří, aby Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky netvořili pouze

zástupci velkých politických stran a hnutí, ale aby zde rovněž byly zastoupeny i menší politické strany,

jejichž zástupci by byli do Poslanecké sněmovny parlamentu ČR zvoleni na společné kandidátce

nového volebního subjektu.

Mgr. Petr Michek