Analýza současnosti.
Politické strany jako takové v České republice provází krize. Po sedmi letech vlády pravice v České
republice, kterou doprovázela řada korupčních afér (např. senátora Nováka) sice zvítězila sociální
demokracie, ale neobdržela dostatečný počet hlasů, aby mohla sestavit většinovou vládu, (neboť i ji
poškodila korupční aféra hejtmana Rátha), a tak musí spoluvládnout s pravicovými lidovci a s
protestním hnutím Ano (Aliancí nespokojených občanů 2011), které vede charismatický miliardář
Andrej Babiš. Takto sestavená vládní koalice, aby mohla vládnout, musela najít průnik svých
volebních programů a denně musí přijímat řadu kompromisů.
Přitom levicoví a středoví voliči od sociálních demokratů i od protestních hnutí očekávají, že jim
budou garantovat práci, slušnou mzdu a síť veřejných služeb, které patří k dobře fungujícímu
sociálnímu státu. Zato od pravicových stran ODS, TOP09 i od KDU-ČSL část členů i voličů odešla.
Se vztahem většiny voličů k politickým stranám, je to podobné, jako ve vztazích žen k mužům. Také
mají rady něco nového, svěžího a silného a nikoliv nudnou, ale mnohdy nutnou jistotu, kterou
nicméně potřebuji. Lubomír Štrougal ve svých Pamětech vtipně konstatuje: „Zahrnovali jsme národ
údaji o tunách vyrobeného surového železa, místo toho, abychom zajistili dostatek požadovaného
zboží (např. elektroniku, texasky, banány, pomeranče apod.), které by bylo k dostání nejenom v
Tuzexu za bony, přičemž to druhé občany zajímalo podstatně více“.
Předpokládaná a většinou politiků dříve či později očekávaná krize uvnitř sociální demokracie má jiný,
než pozitivně definovaný charakter. Je to spíše paralýza způsobená nedočkavostí a nenaplněním
osobních ambicí, jednoho či více krajských hejtmanů, znásobená možnou slabostí lídra sociální
demokracie, vyplývající z jeho angažování v kauze prodeje bytů OKD podnikateli Bakalovi, takže se
někdy mluví o možné vydíratelnosti.
S postupem času i nové protestní hnutí Ano začínají provázet různá podezření, že díky svým
poslancům prosazuje zákony, které přinesou profit firmě Agrofert, jejímž jediným akcionářem je
předseda ANO Andrej Babiš. Ideologickou slabosti trpí i Komunistická strana Čech a Moravy, kdy tato
se stala spíše salonní opozici vůči tradičním pravicovým oponentům a osobou svého lídra sice
výborně zvládá zákulisní politické obchody, ale nepředstavuje výraznější perspektivní alternativu pro
nespokojeného – nastolicovaného občana – voliče.
Každý osmý občan naši země je postižen exekucí, rozmohl se obchod s lidským neštěstím v mnoha
formách (kasty exekutorů, advokátů, lobbistů a lichvářů, politických přeběhlíků, sociální ubytovny a
dokonce už i chudobince – viz Přerov). Za této situace sklidil Babiš solidní volební výsledek (který sám
nečekal) díky své „novosti“ a především díky masivním finančním investicím do volební kampaně
s jednoduchými volebními hesly. Je to doposud bezvadně fungující produkt politického marketingu, i
když ve své podstatě je to „cizinecká legie“, která sjednotila přeběhlíky z různých stran (ODS, KSČ,
Když se podíváme historicky na Republikány, Zelené ještě s Bursíkem anebo na Věci veřejné či Úsvit
přímé demokracie Tomia Okamury, tak musíme konstatovat, že vždy je zde část veřejnosti hledající
změnu k lepšímu v čele s novou, neotřelou a skandály nepošpiněnou stranou či politickým hnutím.
Z výše uvedeného vyplývá, že na levé až středové části politického spektra reálně schází moderní
strana, sociálního až liberálního typu, což potvrzuje i nízká volební účast voličů ve všech druzích
voleb, kteří nejdou volit, protože si nevybrali.
Toto místo by v budoucnu mohly zaplnit malé politické strany, pokud najdou dostatek vůle ke
Zviditelnění malých politických stran může mít dvě roviny – krajskou a celorepublikovou.
V roce 2016 proběhnou v České republice volby do krajských zastupitelstev. Jelikož malé strany mají
většinou i malou členskou základnu, bude potřeba vytipovat další malé strany ke spolupráci, najít
společné cíle, a vytvořit s nimi kraj od kraje nový volební subjekt, do kterého by malé strany vyslaly
své společné kandidáty. Např. pod názvem – Společně pro Jihomoravský kraj, Společně pro
Středočeský kraj, Liberálně sociální unie – Čech, Moravy a Slezska (LSU-ČMS), apod. Přitom si malé
strany zachovají svou identitu, členskou základnu i vedení.
Je potřeba začít dělat politiku pro lidi a hovořit a psát otevřené o problémech jednotlivců, krajů, naší
společnosti i České republiky v rámci Evropské unie. Není možné se vzdát národní identity i
samostatného politického uvažování a státní svrchovanosti. Některé směrnice přicházející z Bruselu
„zavánějí diktátem“ je nutné důrazně odmítnout (např. kvóty pro imigranty apod.).
Jedním z projektů, který by mohl zviditelnit malé strany by mohlo být zřizování bezplatných
Občanských sociálních poraden, zejména v bývalých okresních městech.
Systém těchto Občanských poraden v jednotlivých okresních městech by v budoucnu mohl zároveň
fungovat nejen jako kontaktní místa pro občany – klienty Občanských sociálních poraden, ale zároveň
i jako okresní sekretariáty malých stran. Občanské poradny by měly být zaměřeny na pomoc
občanům s exekucemi, měly by nabízet konsolidaci půjček a pojistek, pomáhat s osobním oddlužením
a bankrotem a rovněž by měly poskytovat právní a finanční poradenství.
Dalším projektem, o kterém by bylo možno na krajské úrovni uvažovat, by byl požadavek na tvorbu
sociálních podniků, jejichž vznik by byl v gesci jednotlivých krajů (chráněné dílny, výroba regionálních
výrobků, suvenýrů, potravin, speciální zahradnictví apod.), které by nabídly pracovní místa
nezaměstnaným ženám, mladistvým i zdatným seniorům, kteří přišli o práci.
V roce 2017 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. V posledních volbách (komunálních,
krajských, parlamentních i senátních, vždy kandidovalo několik desítek politických stran a hnutí. Ne
všechny volební subjekty byly schopny překonat 5 % hranici, nutnou, např. pro vstup do Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky.
Volební programy jednotlivých stran a hnutí se v mnoha případech překrývají nebo dokonce
ztotožňují. Pokud chtějí malé politické strany ovlivňovat dění v České republice, což je cílem všech
politických stran a hnutí, tak musí spojit své síly a vytvořit nový volební subjekt, do kterého delegují
své zástupce (kandidáty) na společnou kandidátku.
Nový volební subjekt musí mít celostátní působnost. Jeho členy mohou být jak strany a hnutí
regionálního charakteru, tak i s celostátní působností.
Pozn. Něco podobného vytvořili v roce 1992 tehdejší Československá strana socialistická, Strana
zelených a Zemědělská strana, když vytvořily nový celostátní volební subjekt – Liberálně sociální unii
(LSU) a vyslaly do ní své členy na společnou kandidátku LSU a získaly zastoupení jak ve Federálním
shromáždění, tak i v České národní radě, kde obdržely 16 mandátů. Přitom si jednotlivé strany
ponechaly svoji registraci u Ministerstva vnitra ČR, svá vedení i svá hospodaření a členskou základnu.
Pravicové strany ODS a ODA tehdy podaly stížnost Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že jde o skrytou
trojkoalici. Jelikož LSU měla svou vlastní registraci u MV ČR, tak tato stížnost byla zamítnuta.
Pro účely volební kampaně byl tehdy vytvořen společný volební program, který zahrnoval vše
podstatné z volebních programů jednotlivých stran. A dobré nápady a myšlenky lze oprášit a použít i
Za tím účelem musí být proveden výběr malých stran (podle směru politické orientace), které budou
osloveny a vyzvány ke spolupráci.
Musí být vyhledány společné programové průniky a společné programové cíle.
Také musí být vybrán úderný, lehce zapamatovatelný a neotřelý název pro nový volební subjekt.
Např. Liberálně sociální unie Čech, Moravy a Slezska (LSU-ČMS), Společně pro Českou republiku,
Rovněž musí být vypracován jednoduchý a úderný volební program, který osloví co nejširší profesní i
Jako strana či uskupení stran a hnutí hájících národní zájmy, bychom měli prosazovat:
1) Energetickou nezávislost republiky,
2) potravinovou soběstačnost,
3) bezplatné školství, které povede mladou generaci k hrdosti na svůj národ a Českou republiku,
4) nekomerční zdravotnictví a
5) snížení počtu krajů (na 3 – 4 – 5 ), neboť 14 nesystémových a na provoz drahých krajů je příliš
velkým luxusem pro tak malý stát, jakým je Česká republika.
Společný volební program by měl rovněž obsahovat i řešení opomíjených společenských problémů:
Například: Proveditelné návrhy na integraci romské populace do většinové společnosti podle švýcarského vzoru,
návrhy na snížení nezaměstnanosti a tvorbu nových pracovních míst, např. výstavbu a rekonstrukci
železničního a dálničního spojení mezi severem a jihem Moravy a dokončení dálniční sítě v Čechách,
vybudování vodní cesty – kanálu Dunaj, Odra, Labe, na který bychom mohli od Evropské unie získat
až 85% příspěvek na jeho výstavbu,
návrhy opatření vedoucích k zamezení nelegální imigrace a k zamezení islamizace Evropy i České republiky
návrhy sociálních opatření státu, které povedou ke zvýšení porodnosti v České republice a k podpoře
mladých manželství a rodin s dětmi, apod.
V každém kraji musí být vyhledán reprezentativní lídr, který povede krajskou kandidátku.
(Podmínkou by měla být jeho bezúhonnost, skvělé společenské vystupování, politický přehled a
řečnické vybavení – přirozený rétor).
V roce 2018 (dva roky po krajských volbách) by měl být nový volební politický subjekt již natolik
známý po celé ČR, aby mohl postavit své společné kandidáty do parlamentních – tj. sněmovních i
Potom se snad podaří, aby Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky netvořili pouze
zástupci velkých politických stran a hnutí, ale aby zde rovněž byly zastoupeny i menší politické strany,
jejichž zástupci by byli do Poslanecké sněmovny parlamentu ČR zvoleni na společné kandidátce
nového volebního subjektu.
Mgr. Petr Michek