Český statistický úřad v loňském roce uveřejnil informaci, že do konce století vymřou tři miliony obyvatel České republiky. Podle projektu soudobé statistiky bude mít Česká republika v roce 2101 jen 7 680 000 obyvatel. Třetinu z nich budou tvořit lidé starší 65 let – cca 2 400 000 lidí, dětí do 14 let by měl být necelý jeden milion a obyvatel ve věku 15 – 64 let by mělo být pouze 4 200 000 osob.
Pokud bychom tomu nezabránili, tak by to byl smutný důsledek mnoha roků vládnutí pravicových stran, které posvětily svá vládnutí získáváním maximálních zisků pro sebe a za jakoukoliv cenu a zapomenuly, že je nutné stát budovat a ne rozkrádat, pamatovat na jeho budoucnost a vytvářet lepší podmínky pro život budoucích generací.
V roce 1937 vydal A. J. Baťa knihu Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, kde nastínil vizi, jak z Československa vybudovat silný, moderní a úspěšný stát v centru Evropy. Tehdejší Československo bylo tvořeno samosprávnými zemskými celky – Zeměmi českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatskou a mělo rozlohu 140 400 km², kde žilo cca 15 000 000 obyvatel.
Ve srovnání s vyspělou Belgií, která má rozlohu 30 500 km² a v níž tehdy žilo 8 248 000 obyvatel, což je hustota 271 osob na km², by v tehdejším Československu, při stejné hustotě obyvatelstva, mohlo žít cca více jak 38 000 000 obyvatel.
Dnešní Česká republika má rozlohu 78 866 km² a podle posledního sčítání obyvatelstva zde v roce 2011 žilo cca 10 562 000 obyvatel, z nichž je cca 500 000 cizinců. (Pro mnohé z nich se tak Česká republika stává dobrou – ekonomickou adresou). Průměrná hustota obyvatelstva je v ČR pouze 133 obyvatel na km². Pokud by dnešní Česká republika měla mít stejnou výši počtu obyvatel na km² jako Belgie, tak by v ní mělo žít cca 21 400 000 obyvatel.
Můžete namítnout, že dnes Československo již neexistuje, Podkarpatsko a Slovensko již nejsou součástí našeho státu, a že tehdejší Baťova vize byla nereálná. Ale opak je pravdou! Mnohé jeho myšlenky a vize jsou nadčasové a zasloužily by si realizaci!!!
Tehdy i dnes světem vládla ekonomická krize a Baťa navrhoval jak ji překonat. V první řadě to byly investice do vzdělání mládeže, vědy a výzkumu. Pracovní místa se tehdy i dnes dají získat investicemi do veřejných projektů – dobudováním dálnic zejména na Moravě, vybudováním průplavu Dunaj – Odra – Labe a s tím spojené výstavby přehrad, které by také zabránily škodám z povodní, modernizací železniční i silniční sítě (na Znojemsku by se jednalo o dálniční napojení Znojma na Jihlavu a výstavbu rychlostní komunikace z Pohořelic do Znojma), levnou a státem dotovanou bytovou výstavbou pro mladá manželství, atd. Navíc dnes máme možnost získat dotace z Evropských fondů, které pravicové vlády pod vedením premiérů M. Topolánka a P. Nečase nedokázaly vyčerpat.
V 70. letech minulého století se u nás rodily tzv. „Husákovy děti“, neboť tehdejší vláda vsadila na pro populační opatření, neboť si byla vědma, že bez lidí stát nebude moci v budoucnu existovat. Proto byly zavedeny novomanželské půjčky, které bylo možno částečně umořit po narození dětí. Existovala družstevní bytová výstavba, byly vypláceny dětské přídavky a byla pracovní povinnost, kdy pracovat museli i Cikáni – Romové, kteří dnes nepracují a využívají štědrých sociálních dávek, jejichž výplata není podmíněna výkonem veřejných prací ani pravidelnou docházkou cikánských – romských dětí do škol!?!
Aby se výše uvedená pochmurná prognóza Českého statistického úřadu nestala skutečností, je nutné, aby v České republice byla u moci vláda, která nebude myslet jen na své kapsy, ale která bude spravovat věci veřejné ku prospěchu občanů tohoto státu.
Domnívám se, že současná koaliční vláda svým vládnutím spravuje věci veřejné ve prospěch občanů tohoto státu, což ostatně dokazuje i její rozhodnutí o navýšení dětských přídavků.
Pokud se současné vládě podaří zamezit korupci a rozkrádání veřejných prostředků, jak tomu bylo za pravicových vlád, pokud se jí bude dařit důsledná kontrola investic a výběru daní, a tvorba nových pracovních míst, tak náklady vynaložené na podporu porodnosti v České republice, budou v řádu miliard menší, než náklady na řešení následků a důsledků skutečnosti, když by náš stát měl vymírat.
Každopádně stát, pokud chce jako takový existovat, měl by podporovat rodiny s dětmi, neboť děti jsou budoucností každého státu i národa.