POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Kde hledat úspory?

Nečasova vláda prosazuje reformy ve všech oblastech, aby našla finance na udržení svého nepovedeného vládnutí. Bohužel, většinou se snaží ušetřit na nesprávných místech a doslova odírá nejchudší občany (invalidní důchodce, starobní důchodce a rodiny s malými dětmi). Ročně platí Česká republika kolem 40 – 50 miliard úroků za státní dluh, který neustále roste. A při tom se nabízí možnost ušetření několika miliard korun ročně. Ale to bychom museli mít jiné územně správní členění našeho státu.

V roce 1990 byly v tehdejším Československu zrušeny kraje a Krajské národní výbory. Prý proto, aby se rozbily „staré struktury“ a státní správa byla převedena na okresní úřady. Ale již v roce 1997 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření 14 vyšších územních samosprávných celků (VÚSC) – (čti krajů), s platností zákona od 1. ledna 2000. Vzniklo tak 14 krajů, které jsou jak ekonomicky, tak i daňovou výtěžností, počtem obyvatel i rozlohou nevyvážené. Následně v roce 2003 byly zrušeny okresní úřady a jejich kompetence byly převedeny na pověřená města a obce.

Parlamentní volby v roce 1998 vyhráli sociální demokraté a předsedou vlády České republiky se stal Miloš Zeman. Dne 26. října 1998 přijala vláda České republiky pod jeho vedením usnesení č. 707, kterým rozhodla o vymezení územních statistických jednotek NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistique) na území České republiky. Vláda tím, „de facto“ uznala nepoužitelnost připravovaného územního členění České republiky na 14 VÚSC – krajů pro potřeby Evropské unie, a proto bylo přistoupeno k slučování budoucích 14 krajů v 8 NUTS-2, přičemž celou Českou republiku navrhla zařadit do NUTS-1. Samotné kraje dnes nesou označení NUTS-3!!!

A přitom to chtělo trochu selského rozumu – vrátit se k osvědčenému územně správnímu členění Československa na historické země s vlastní autonomní samosprávou, která je obvyklá v západní Evropě. Pokud by k tomu došlo, tak by nemuselo později dojít k rozpadu společného státu Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků – Československa.

Dnes má Česká republika cca deset a půl miliónů obyvatel (včetně všech imigrantů) a 14 krajský vlád a zastupitelstev. Vláda na kraje, a také na pověřená města a obce přesouvá více a více povinností, ale již jí nestačí finance na provoz rozbujelé státní správy. Postupně se vytvořily nové krajské infrastruktury a krajské vlády požadují vlastní krajská zastoupení policie, soudů, veřejných služeb atd. To vše klade velké nároky na státní finance a přináší to problémy v ekonomice, v dopravě i v dotační politice.

Řešení se nabízí samo. Vrátit se k historicky osvědčené územní samosprávě a místo 14 krajů zřídit v České republice pouze tři celky – tři samosprávné země. Českou, Moravskoslezskou a metropolitní region – Hlavní město Praha. Kompetence 11 zrušených krajů by převzaly okresy, které „de facto“ zrušeny nebyly.

Tři navrhované zemské samosprávné celky by byly ekonomicky, rozlohou a počtem obyvatelstva srovnatelné s obdobnými evropskými celky. Moravskoslezská země by měla cca 4,1 milióny obyvatel, Česká země cca 5 miliónů a Hlavní město Praha (Velká Praha – s okresy Praha – východ a Praha – západ) by mělo cca 1,4 milióny obyvatel.

Provoz dnešních 13 krajů (bez Hlavního města Prahy) nás dnes stojí cca 5,6 – 5,8 miliardy korun ročně. Náklady na provoz státní správy a samosprávy ve Velké Praze by se v podstatě nezměnily, zato snížením počtu samosprávných celků na tři, by šlo ušetřit na výdajích za výkon státní správy a samosprávy cca 4 miliardy korun ročně. A to již stojí za diskusi i za snahu tento problém řešit.

Každý nový návrh se většinou těžko prosazuje. Ve Velké Británii trvalo dokonce několik století, než byly obnoveny historické zemské zastupitelské sbory ve Skotsku a Walesu a dnes fungují ke všeobecné spokojenosti obyvatel, kteří se, se svými zeměmi doslova niterně ztotožňují. Zdravý patriotismus a vlastenectví bývá hnacím motorem ekonomických reforem a prosperity a také snižuje tzv. „odchod mozků“, kdy mladí nadějní pracovníci, lékaři a vědci odcházejí za prací do ciziny. A to bychom dnes velmi potřebovali.

Ostatně se svým názorem nejsem osamocen. Nedávno jsem zaregistroval, že senátor Jaroslav Kubera, jinak také primátor statutárního města Teplice, rovněž prosazuje zrušení krajů. A jaký vliv by redukce krajů měla na rozvoj ekonomiky a zemědělství? Jsem přesvědčen, že rozhodně pozitivní. Zamezilo by se, v důsledku patřičné kontroly, korupci a zneužívání dotací z evropských fondů, jak jsme tomu svědky v Ústeckém kraji, nebo zjevnému klientelismu, který v mnoha případech panuje při výběrových řízeních na státní zakázky.