Nečasova vláda prosazuje reformy ve všech oblastech, aby našla finance na udržení svého nepovedeného vládnutí. Bohužel, většinou se snaží ušetřit na nesprávných místech a doslova odírá nejchudší občany (invalidní důchodce, starobní důchodce a rodiny s malými dětmi). Ročně platí Česká republika kolem 40 – 50 miliard úroků za státní dluh, který neustále roste. A při tom se nabízí možnost ušetření několika miliard korun ročně. Ale to bychom museli mít jiné územně správní členění našeho státu.
V roce 1990 byly v tehdejším Československu zrušeny kraje a Krajské národní výbory. Prý proto, aby se rozbily „staré struktury“ a státní správa byla převedena na okresní úřady. Ale již v roce 1997 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření 14 vyšších územních samosprávných celků (VÚSC) – (čti krajů), s platností zákona od 1. ledna 2000. Vzniklo tak 14 krajů, které jsou jak ekonomicky, tak i daňovou výtěžností, počtem obyvatel i rozlohou nevyvážené. Následně v roce 2003 byly zrušeny okresní úřady a jejich kompetence byly převedeny na pověřená města a obce.
Parlamentní volby v roce 1998 vyhráli sociální demokraté a předsedou vlády České republiky se stal Miloš Zeman. Dne 26. října 1998 přijala vláda České republiky pod jeho vedením usnesení č. 707, kterým rozhodla o vymezení územních statistických jednotek NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistique) na území České republiky. Vláda tím, „de facto“ uznala nepoužitelnost připravovaného územního členění České republiky na 14 VÚSC – krajů pro potřeby Evropské unie, a proto bylo přistoupeno k slučování budoucích 14 krajů v 8 NUTS-2, přičemž celou Českou republiku navrhla zařadit do NUTS-1. Samotné kraje dnes nesou označení NUTS-3!!!
A přitom to chtělo trochu selského rozumu – vrátit se k osvědčenému územně správnímu členění Československa na historické země s vlastní autonomní samosprávou, která je obvyklá v západní Evropě. Pokud by k tomu došlo, tak by nemuselo později dojít k rozpadu společného státu Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků – Československa.
Dnes má Česká republika cca deset a půl miliónů obyvatel (včetně všech imigrantů) a 14 krajský vlád a zastupitelstev. Vláda na kraje, a také na pověřená města a obce přesouvá více a více povinností, ale již jí nestačí finance na provoz rozbujelé státní správy. Postupně se vytvořily nové krajské infrastruktury a krajské vlády požadují vlastní krajská zastoupení policie, soudů, veřejných služeb atd. To vše klade velké nároky na státní finance a přináší to problémy v ekonomice, v dopravě i v dotační politice.
Řešení se nabízí samo. Vrátit se k historicky osvědčené územní samosprávě a místo 14 krajů zřídit v České republice pouze tři celky – tři samosprávné země. Českou, Moravskoslezskou a metropolitní region – Hlavní město Praha. Kompetence 11 zrušených krajů by převzaly okresy, které „de facto“ zrušeny nebyly.
Tři navrhované zemské samosprávné celky by byly ekonomicky, rozlohou a počtem obyvatelstva srovnatelné s obdobnými evropskými celky. Moravskoslezská země by měla cca 4,1 milióny obyvatel, Česká země cca 5 miliónů a Hlavní město Praha (Velká Praha – s okresy Praha – východ a Praha – západ) by mělo cca 1,4 milióny obyvatel.
Provoz dnešních 13 krajů (bez Hlavního města Prahy) nás dnes stojí cca 5,6 – 5,8 miliardy korun ročně. Náklady na provoz státní správy a samosprávy ve Velké Praze by se v podstatě nezměnily, zato snížením počtu samosprávných celků na tři, by šlo ušetřit na výdajích za výkon státní správy a samosprávy cca 4 miliardy korun ročně. A to již stojí za diskusi i za snahu tento problém řešit.
Každý nový návrh se většinou těžko prosazuje. Ve Velké Británii trvalo dokonce několik století, než byly obnoveny historické zemské zastupitelské sbory ve Skotsku a Walesu a dnes fungují ke všeobecné spokojenosti obyvatel, kteří se, se svými zeměmi doslova niterně ztotožňují. Zdravý patriotismus a vlastenectví bývá hnacím motorem ekonomických reforem a prosperity a také snižuje tzv. „odchod mozků“, kdy mladí nadějní pracovníci, lékaři a vědci odcházejí za prací do ciziny. A to bychom dnes velmi potřebovali.
Ostatně se svým názorem nejsem osamocen. Nedávno jsem zaregistroval, že senátor Jaroslav Kubera, jinak také primátor statutárního města Teplice, rovněž prosazuje zrušení krajů. A jaký vliv by redukce krajů měla na rozvoj ekonomiky a zemědělství? Jsem přesvědčen, že rozhodně pozitivní. Zamezilo by se, v důsledku patřičné kontroly, korupci a zneužívání dotací z evropských fondů, jak jsme tomu svědky v Ústeckém kraji, nebo zjevnému klientelismu, který v mnoha případech panuje při výběrových řízeních na státní zakázky.