Jeden z posledních nezávislých tisků u nás deník Právo, otiskl 19. července 2025 informaci, že ke konci tohoto roku dosáhne deficit České republiky 3, 614 bilionu korun!! Ministr financí za ODS Zbyněk Stanjura oznámil, že pro státní rozpočet na rok 2026 počítá s dalším deficitem ve výši cca 280 miliard korun. Proto hledá úspory kde se dá a navrhl u jednotlivých resortů seškrtat dotace. Toto rozhodnutí vyvolalo velké emoce a ministři mají obavy, že nebudou mít finance na dotace pro fungování dobrovolných hasičů, Horské služby, kulturních akcí, sociálních programů, sportovních klubů nebo podpor pro dostupné bydlení, atd.

V červnu t. r. se ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) postavil proti návrhu na zvýšení příspěvků na péči o osoby závislé na pomoci druhých, což odůvodnil slovy: „Letos na to nemám peníze“!

Fialova vláda si nevytvořila strategii jak vyvést Českou republiku z vysoké zadluženosti. Naši představitelé si jezdí do Bruselu pro „noty“ a nejsou schopni prosadit své požadavky a naopak servilně přijímají nesmyslné šílenosti, např. prosazování Green dealu, migrační pakt, který podepsal ministr vnitra Vít Rakušan nebo ručení za ukrajinské půjčky apod.

V našem státním rozpočtu, např. v rozpočtové kapitole ministerstva zahraničních věcí se objevuje položka „Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí“. Mimo jiné financujeme Radu Evropy, Akční plán pro Ukrajinu, Rádio Svobodná Evropa, Cenu Václava Havla, Svěřenecký fond pro Afriku, Svěřenecký fond pro Kolumbii a dokonce též Univerzitu v Kalifornii, atd., atd.

Dále přispíváme např. na rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori, na vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s fíky v Bosně a Hercegovině, na podporu oživení turistiky v Ekvádoru, na jízdní kola pro školy v Gambii, v Indii na zlepšení dovednosti dívek ze zemědělských oblastí v krejčovství  a vyšívání na stroji, atd. atd. To vše v celkové výši 1 760 174 042 Kč. A tak se můžeme zeptat. Proč to děláme? Co z toho máme? Máme přece svoje občany, kteří jsou rovněž potřební. A podobné výdaje mají ve svých plánech i ostatní resorty.

Na jedné straně vláda nemá peníze na sociální programy a veřejné výdaje a na druhé straně „peníze vyhazuje oknem“. Patrně pod vlivem lobingu odmítla výhodnou koupi i pronájem švédských stíhacích letounů Gripen a místo toho podepsala smlouvu na dodání amerických letounů F-35, které sice mohou nést atomovou bombu, ale jsou velmi poruchové, že je již nechce ani letectvo USA! Máme je obdržet cca za deset let, ale tučné zálohy platíme již dnes dopředu?!? Proč?? Dále ministerstvo obrany pod vedením paní Černochové objednalo předražené vojenské polní kuchyně v ceně čtyři miliardy Kč, kontejnery za 182 milionů Kč, plánuje nákup německých tanků za 52 miliard, atd. a to většinou bez výběrových řízení!!!

Miroslav Ševčík, bývalý děkan Národohospodářské fakulty pražské Vysoké školy ekonomické (VŠE) uveřejnil zprávu Institutu pro světovou ekonomiku, který sídlí v německém Kielu, kde je uvedena statistika pomoci Ukrajině v přepočtu na obyvatele. Naše vláda podle těchto údajů rozdala 8,05 miliardy eur, což je cca 198 miliard Kč. V přepočtu na obyvatele, včetně nemluvňat, je to 18 250 Kč na osobu. Naproti tomu v přepočtu na obyvatele vydala německá vláda pouhých 10 806 Kč, což je proti České republice méně o 69%!!!

A potom se ptejte proč nemáme finance na školství, zdravotnictví, na valorizaci důchodů a na výstavbu startovacích bytů pro mladá manželství, atd.

A perličku na závěr. Ukrajinský ministr financí Serhij Marčenko letos prohlásil na zasedání finančního summitu zemí G7 v Kanadě, že od roku 2026 bude Ukrajina po Evropské unii požadovat, aby EU financovala ukrajinské ozbrojené síly ??!!! Takže zase budeme muset přispívat na válku? Proto říkám – to by stačilo.

Volte číslo 25 – Stačilo!

V loňském roce dne 10. dubna schválil Evropský parlament Migrační pakt, který členským zemím ukládá, že od roku 2026 budou muset přijímat uprchlíky, nebo zaplatit do společného fondu za každého nepřijatého uprchlíka dvacet tisíc eur!

Předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan migrační pakt tehdy dojednával na Radě ministrů pro vnitřní bezpečnost v červnu loňského roku. Tehdy tvrdil, že Česká republika jako země, která přijala statisíce ukrajinských uprchlíků nebude muset nic platit do solidárního rozpočtu ani nikoho dalšího přijímat, neboť dostaneme výjimku. Ovšem žádná taková výjimka nebyla v paktu přijata. V případě potřeby prý můžeme o výjimku požádat, ale nikde není psáno, že ji dostaneme! Každý rok se má o těchto požadavcích hlasovat kvalifikovanou většinou a ČR může být lehce přehlasována.

Migrační pakt zavádí také tzv. princip povinné solidarity, což  znamená, že zemím postižených migračním tlakem ostatní země EU pomohou tím, že část migrantů převezmou nebo je podpoří finančně. Vlastně jde o skrytý princip přerozdělování migrantů podle určených kvót.

Součástí paktu je i nařízení o řízení azylu a migrace. Jednat se má o definitivní změnu azylové politiky. Má dojít k „evropeizaci“ azylových procedur. V praxi to znamená,  že žádosti o udělení azylu nebude už vyřizovat první země, do níž migrant připluje. V této zemi budou nově příchozím pouze odebrány otisky prstů a sepsán protokol.

O tom, do kterého státu budou přemístěni, rozhodne Evropská azylová agentura, úřad se sídlem v Bruselu. Úředníci budou postupovat podle tabulek, které zajistí rovnoměrné rozdělení žadatelů do všech členských států. Podle potřeby budou počty přidělených žadatelů všem zemím automaticky navyšovány. Verdikt úřadu bude definitivní, nebude možno se proti němu odvolat“.

Z uvedeného je vidět, že bruselští neomarxisté, globalisté a prosazovatelé multikulturní Evropy se svého plánu islamizovat Evropu nevzdávají. Místo, aby se zabývali bezpečnostní politikou jak  zajistit bezpečnost a ochranu evropských obyvatel před hordami ekonomických muslimských migrantů, tak se snaží obejít národní vlády a z pozice síly jim nadiktovat kolik migrantů mají na svá území přijmout. Názory řadových obyvatel a jejich bezpečnost, je vůbec nezajímají. Přitom by stačilo důsledně chránit evropské hranice a nevítané ilegální hosty vracet zpět do zemí jejich původu.

Do Severní Koree se migranti nehrnou, ale pokud se tak stane jsou většinou odsouzeni na 12 let nucených prací. V Iránu nezvaný migrant skončí ve vězení na dlouhou dobu, v Afganistánu je většinou zastřelen. Pokud je vyměněn za výkupné, tak si může gratulovat, že přežil. V Saudské Arábii, která nebere z bezpečnostních důvodů ani migranty muslimské víry čeká ilegálního narušitele hranic několik let věznění, v Číně se takový odvážlivec dočká rovněž uvěznění a ve Venezuele je ilegální migrant většinou považován za špiona a jeho život bývá velmi krátký. Austrálie lodě s ilegálními migranty do svých přístavů nepouští. Pokud tam přesto proniknou, tak je čeká internační tábor. Jenom v Evropské unii jsou vítáni!?!

Když se jim podaří dostat do některé západoevropské země (např. Velké Británie, Francie, Itálie, Německa či Rakouska, atd.), tak dostávají kartu sociální pojišťovny, mobilní telefon s volným tarifem, bezplatné ubytování a bezplatnou zdravotní péči, vysoké kapesné, bezplatný jazykový kurz, volné jízdné na autobusovou i železniční dopravu, dětské přídavky a neziskové organizace jim zajistí bezplatného právního zástupce, který jim radí, jak se vyhnout vykázání z dané země. Takový pobyt, na úkor domácího obyvatelstva, je pro ně lákavou dovolenou, na které se za chvíli nudí a potom páchají trestnou činnost.

Bruselští byrokraté se neustále snaží naplnit program EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership), který je nazýván „Barcelonským procesem“, který počítá s přistěhováním 50 až 80 milionů muslimů do zemí Evropské unie do roku 2050!!! Přitom dnes již v zemích EU žije cca 52 –54 milionů muslimů, jejichž počet stoupá téměř geometrickou řadou, neboť porodnost muslimských žen mnohokrát překračuje porodnost žen evropských. Evropě tak v několika desetiletích hrozí demografická změna obyvatelstva ve prospěch muslimů.

Usnesení tzv. Barcelonského procesu podepsaly mimo států EU také Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestinci, Sýrie, Turecko a další státy, včetně Izraele, který patrně doufal, že s odlivem muslimů do Evropy se mu uleví od neustálých útoků na jeho území.

Evropští politici, tak vědomě, napomáhají likvidaci evropské kultury a evropského dědictví. Nejdále se svojí vstřícnou politikou vůči muslimům, jsou vedle Španělů, Francouzů a Britů také Němci, kteří v Kolíně nad Rýnem povolili výstavbu jedné z největších mešit v městské části Ehrenfeld, kterou pro místní muslimy postaví Turecko-islámská unie (Ditib). Projekt bude stát 20 milionů eur (cca 497 milionů Kč). Výstavbu mešity podpořili  němečtí sociální demokraté, zelení, liberálové a levice!!! Kolínský starosta Fritz Schramm  projekt obhajoval tvrzením, že velkoměsto jako Kolín potřebuje centrální mešitu, neboť se nehodí,  aby se muslimové modlili v halách starých fabrik a na zadních dvorech. Smutnou skutečností je, že představitelé evropských levicových stran ztratili pud sebezáchovy neboť neznají dějiny islámských útoků na Evropské země a svým jednáním přispívají k islamizaci evropského kontinentu a k zániku evropské kultury a její identity.

Odborníci na přistěhovalectví odhadují, že za 40 let bude Francie muslimskou zemí. Stejný osud  čeká i Velkou Británii, kde je dnes již více jak tisíc mešit a v Nizozemí nabudou muslimové většinu již za 15 let. A čekají nás další překvapení.

V bruselské centrále EU se již dnes připravují „noty“ pro vznik Evropského superstátu. Jednotlivé státy EU by se měly vzdát vlastních armád, vlastních tajných služeb, vlastního zákonodárství, vlastního daňového systému a vlastní měny. Rovněž by se měly vzdát kontroly nad svými státními hranicemi včetně režimu vpouštění a usídlování migrantů. Uvedené požadavky jsou nelítostným útokem na suverenitu členských států EU, které by se ji měly dobrovolně vzdát!?! A tomu je nutné se bránit všemi prostředky, třeba i vystoupením z EU, o které se již dnes říká, že je nereformovatelná!!!

Přitom ekonomičtí migranti nemají podle rozhodnutí Evropského soudního dvora automatické právo na humanitární vízum. Je možné je z bezpečnostních i ze zdravotních důvodů odmítat. Radikální islamisté, tak jak se projevují ve státech západní Evropy, hlásají nadřazenost určité skupiny nad jinou (mužů nad ženami, věřících nad nevěřícími), což jsou atributy politické ideologie a nikoliv náboženství,  takže jsou srovnatelné s ideologiemi komunismu, nacismu a fašismu, které v České republice stojí mimo zákon a jejich propagace je pod trestem odnětí svobody zakázaná. Takže proti rasistické islámské ideologii máme plné právo se bránit.

Mementem by pro nás měla být slova zavražděného nizozemského režiséra Theo van Gogha, který krátce před svou smrtí řekl: „Multikulturalismus je zdvořilé  ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku“. A bohužel měl pravdu! Proto nastal čas bránit budoucnost Evropy a našich dětí.

Proto by Česká republika měla pakt o migraci odmítnout. Svým hlasem pro Stačilo! volíte bezpečnou budoucnost České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vykonává moc zákonodárnou. Hlavní náplní činnosti Poslanecké sněmovny je projednávání a tvorba návrhů zákonů, mezinárodních smluv a evropské legislativy, které Parlamentu postupuje k projednání vláda České republiky.

Rád bych podpořil a prosadil.

Odchod do starobního důchodu v 65 letech. Současná důchodová reforma je nemravná a nynější vládní koalice obrala každého důchoce o 1000 Kč měsíčně. Ovšem při svém nástupu do funkcí si své platy zvedla o desítky tisíc korun. Proto podpořím oddělení důchodového fondu od státního rozpočtu (jak to bylo již v minulosti), aby nemohl být zneužit a použit pro sanování možných  hospodářských neúspěchů, tak jak se to již v minulosti stalo za vlády Občanské demokratické strany (ODS)!!!

Jsem přesvědčen, že matkám, které vychovaly děti a při tom chodily potřebnou dobu do práce, by důchody měly být navýšeny určitou částkou (1000 Kč), neboť v současnosti jsou de facto svými nízkými důchody trestány za to, že se věnovaly výchově nové generace. V současnosti přiznaných 500 Kč je žalostně málo.

Také budu prosazovat, aby se jim za každé vychované dítě snížil věk pro odchod do důchodu o jeden rok, takže při třech vychovaných dětech by matka odcházela do penze v 62 letech. Mateřství je potřeba si vážit, neboť porodnost v ČR už dlouho klesá a stát by měl ocenit práci matek při výchově dětí.

Podpořím navrhovanou koncepci rodinné politiky – v rodinách, kde alespoň jeden z rodičů řádně pracuje a druhý se stará o děti podpořím zvyšování mateřských a rodičovských dávek, včetně porodného na každé dítě. Rovněž podpořím pravidelnou valorizaci přídavků na děti, možnost získání novomanželské půjčky s odečtem určité částky na každé narozené dítě (což už zde bylo v 70. létech minulého století). Také  podpořím možnost legálního vzniku mikrojeslí, výstavbu mateřských školek a dostupnost školních družin, aby opět bylo normální, že v každé nové rodině budou mít minimálně tři – čtyři děti. Pokud podpoříme porodnost, zajistíme tak přežití našich národů do budoucna.

Rozhodně podpořím schválení zákona o sociálním bydlení, o kterém se hovoří více jak dvacet let, neboť jeho realizace by mohla vyřešit bytovou nouzi lidí, kteří se ocitli ne vlastní vinou na ulici nebo žijí v nevyhovujícím bydlení. Podpořím zřizení všech třech tipů sociálního bydlení – krizového, sociálního a dostupného, včetně startovacích bytů pro mladé rodiny a azylových bytů pro seniory. Realizaci jejich výstavby vidím v komunální sféře a v rozvoji a v podpoře stavebních bytových družstev. Nájemné v těchto bytech by nemělo být tržní, ale pouze nákladové a tedy ekonomicky výhodné pro jejich uživatele.

A kde na to vezmeme finance? Rezervy lze najít na několika místech.

Neziskový sektor v České republice ročně požaduje ze státního reozpočtu cca 13,5 miliardy Kč. Určitě by stálo za to provést kontrolu jejich hospodaření a ověřit si, jak se svěřenými financemi hospodaří a naopak podpořit ty organizace, které se věnují záslužné pečovatelské, vzdělávací a sociální činnosti. Kontrolu hospodaření a jejich účelovosti je nutné provést i u politických neziskovek, které jsou velmi často financovány ze zahraničí a přesto požadují finanční přispění od státu.

Budu prosazovat uskutečnění kontroly neziskových organizací sociálního začleňování, jejichž výsledky práce za desetiletí existence nejsou vidět, ale přesto pořád berou platy. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že na podporu bydlení bylo v letech 2012 – 2016 vyplaceno 61 miliard korun, přitom se během této doby zvýšily roční náklady státu ze sedmi na dvanáct miliard korun. A přes deklarované velké nasazení sociálního začleňování, jak je nám to v masmédiích prezentováno, tak se zvýšil počet osob pobírajících příspěvek na bydlení ze 165 na 215 tisíc. Počet lidí žijících v tzv. vyloučených lokalitách, kde jsou nejhorší podmínky k bydlení neklesl, ale naopak vzrostl z 80 na 115 tisíc osob. Dnes už ta čísla budou patrně vyšší. Když si uvědomíme, že to vše se odehrálo v období, kdy ekonomika našeho státu úspěšně rostla, pak je těžko hledat lepší důkaz pro tvrzení, že sociální dávky samy vytvářejí své příjemce!!! Je nutné skončit s tolerováním vzniku vybydlených domů. Dnes je u nás více pracovních nabídek, než poptávka po zaměstnání. Každý si musí uvědomit, že práce není rasistické vydírání. Kdo chce slušně žít, tak by měl pracovat a nespoléhat se na sociální dávky.

Druhou oblastí, kde by se dalo ušetřit je nevysílání našich vojáků do zahraničních misí, což nás ročně stojí cca dvě miliardy Kč. Tam kde je to pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN je to v pořádku, ale tam, kde tomu tak není, bychom naše vojáky neměli vysílat. Ušetřené finanční náklady můžeme využít efektivněji doma.

Odmítám financovat zbrojařské koncerny, mám na mysli koupi amerických letadel F 35, které dnes odmítá používat i armáda USA, neboť jsou velmi poruchové a zastaralé. Nosiče atomových bomb nepotřebujeme!!!

A třetí oblastí, kde se dá ušetřit je veřejná správa (státní správa a samospráva). Samosprávné kraje v České republice vznikly 1. lednu 2000 a po dvacetipěti letech lze konstatovat, že 13 krajů + Praha jsou příliš drahým experimentem. Kraje jsou svou velikostí, počtem obyvatel a daňovou výtěžností nevyvážené a podle expremiéra vlády ČR A. Babiše, jsou i semeništěm korupce! Podle údajů ministerstva financí spotřebovaly kraje v roce 2015 na svoji činnost téměř 9 miliard Kč, přičemž na platy krajských zaměstnanců bylo potřeba 3,4 miliardy korun. Za roky 2011 – 2015 nás kraje stály cca 44 miliard korun. Dnes jsou již náklady na provoz krajů daleko větší.

Chceme-li být dobrými hospodáři ve svém státě, tak bychom se měli vrátit k osvědčenému zemskému uspořádání státu. Vzorem nám mohou být naši sousedi Rakousko a Německo, kde zemský princip správy státu je doveden téměř k dokonalosti. Jeden úředník veřejné správy zde připadá na 18 – 19 obyvatel. Zatímco v České republice je jeden úředník na 9 obyvatel, což svědčí  o dvojnásobných nákladech na správu státu.

V našem případě vidím jako nejekonomičtější správní uspořádání České republiky ve vytvoření třech samosprávných zemí – Země české, Země moravsko-slezské a Prahy, jako samosprávného metropolitního regionu. Je potřebazrušit kraje a regiony soudržnosti a obnovit samosprávné země s vlastními zemskými sněmy. Pověřeným obcím odebrat agendu státní správy, která je pouze zatěžuje a přenést ji na obnovené okresy, které se v naprosté většině osvědčily. Nově zřízeným samosprávným zemím zvýšit rozhodovací kompetence, umožnit jim daňovou samostatnost a regionální rozvoj ve všech oblastech, včetně možnosti čerpání dotací přímo z Bruselu, tak jako je tomu ve spolkových zemích v Německu.

Jedním z problémů, který sužuje řadu občanů naší republiky je problém  dluhové pasti, do které se dostali např. z důvodu ztráty zaměstnání při krachu firem či společností, ve kterých byli zaměstnáni a následně se jim nepodařilo uzavřít nový zaměstnanecký poměr, aby mohli dále splácet půjčky, které v minulosti uzavřeli. Potom nastupuje to nejhorší co je může potkat – exekuce jejich majetku. Jelikož v minulosti bylo exekutorské povolání nešťastně privatizováno, tak dnešní exekutory především zajímá jejich prospěch a jejich zisk. Zde vidím východisko a zajištění nápravy prostřednictvím podání návrhu zákona na zestátnění exekučních úřadů, kde by exekutoři pobírali plat a nebyli závislí na zisku.

Další problém, který by měl být zákonodárnou normou ošetřen je zákaz prodeje lesní, zemědělské a stavební půdy do zahraničních rukou, abychom jednou nezjistili, že většina půdy již patří zahraničním majitelům. Negativním příkladem benevolentní politiky v této oblasti jsou nejen západočeské Teplice, kde arabští investoři skupují půdu, aby zde pro své soukmenovce stavěli arabské vesnice a sídliště. Již dnes máme v ČR čtyři mešity (Praha, Brno, Teplice a Karlovy Vary) a více jak deset muslimských modliteben a lze jen konstatovat, že tyto jsou základnou pro plíživou islamizaci naší země, kterou zásadně odmítám!

Proto jsem pro uzákonění zákazu propagace islámské ideologie v České republice, neboť islám je ve své podstatě rasistickou ideologií, která se skrývá za náboženstvím, neboť propaguje nerovnost žen a smrt pro jinověrce!!! Takovou zvrácenou ideologii nelze na našem území trpět a její výskyt je potřeba trestně stíhat a fanatické hlasatele této ideologie je nutné z České republiky vyhostit!!! Nesmíme si nechat líbit vyhrožování tipu: „Až nás zde bude více, pak s vámi zatočíme, pak vás vyženeme nebo podřežeme!!!

V současnosti není Česká republika připravena čelit skutečnostem, kdy nepřátelský stát nebo neprůhledné firmy napojené na možné teroristy nebo nadnárodní monopoly se zajímají o koupi nebo převzetí, či podřízení našich strategických firem (např. pro distribuci plynu, nafty, vody, elektřiny či těžbu strategických surovin – zlato, uran, lithium, rubinium), a to za účelem získání vlivu na naše hospodářství, hospodářskou politiku našeho státu, s cílem ohrozit bezpečnost a hospodářskou suverenitu naší republiky. Z těchto důvodů je nutné pečlivě sledovat příchozí zahraniční investice s ohledem na možný negativní dopad na naši národní bezpečnost. Energetickou infrastrukturu státu je nutné chránit před cizími vlivy a před zcizením. Proto podpořím návrh (bezpečnostního) zákona, který tato rizika ošetří a zamezí ohrožení České republiky a jejich zájmů.

Také budu prosazovat vytvoření legislativního rámce, který by umožnil vytvoření finančního rezervního fondu České republiky, kam by plynuly zisky ze státních a polostátních firem. Podobné rezervní fondy má řada vyspělých západoevropských zemí a dokonce i Ruská federace. Přitom staré přísloví říká: „Pamatuj na zadní kolečka“, což znamená mít vždy rezervy v záloze!

Současné vedení ČNB vytváří nové zlaté rezervy, když ty původní byly za guvernéra Tošovského pod cenou prodány. To je v pořádku. Ale záhadou mi je, proč to nakoupené zlato skladujeme v Londýně a nikoliv v ČR! Proto budu prosazovat aby zlaté rezervy našeho státu byly deponovány na území České republiky.

Řada tuzemských, ale  i zahraničních komentátorů charakterizuje Českou republiku jako velkou montovnu. Zahraniční firmy i nadnárodní korporace každý rok z České republiky vyvádějí do zahraničních bank stovky miliard korun v dividendách, aniž by je u nás zdanily. Známá ekonomka doc. Ing. Ilona Švihlíková charakterizuje tento stav jako koloniální podřízenost. Proto v souladu s jejími doporučeními prosazuji vznik zákonné normy, která by stanovila zdanění vytvořených dividend s tím, že část zisků zahraničních firem by se musela povinně investovat v České republice do rozvoje technické infrastruktury našeho hospodářství!

Zároveň je nutné si zákonnou normou stanovit národní zájmy, vypracování dlouhodobé vlastní vize (představy) rozvoje republiky (např. dlouhodobý plán výstavby bytů, dálnic, modernizaci železnic, nových bloků v jaderných elektrárnách, atd.), stanovení priorit, vymezení časového rámce k jejich uskutečnění, včetně stanovení zdrojů a cílových oblastí.

Jedním z prvních úkolů pro zabezpečení našeho státu bude opětné zajištění potravinové soběstačnosti České republiky, a to zejména významnou podporou našich zemědělců, tak jak je to běžné v západoevropských zemích. S tím souvisí i státní podpora ochraně životního prostředí a vodních zdrojů, neboť naše krajina vysýchá a voda se tak stává strategickou surovinou. Z privatizované vodní zdroje a soustavy je nutné bezpečnostním zákonem vrátit do správy našich měst a obcí, aby zisky neodcházely do ciziny, ale byly investovány do vodárenské sítě.

Jelikož Moravané nejsou v České republice uznávání jako národ, ani jako národnost, tak jako roduvěrný Moravan budu požadovat zákonné uznání moravské národnosti a její zrovnoprávnění s českou. Navrhnu novelu zákona o národnostech, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky je v článku 3, v odstavci 2. uvedeno:  „Každý má právo svobodně se rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování“. Není žádného důvodu, proč bychom se měli stydět za svoji moravskou národnost!!

Rovněž připravím novelu zákona o státních symbolech, neboť dosavadní státní hymna reprezentuje pouze západní část republiky, Zemi českou. O Moravě, natož o moravském Slezsku v ní nejsou žádné zmínky. Nedávno mi jeden známý řekl: „Nezdá se vám komické zpívat na Moravě, že Země česká domov můj, když jsem se narodil v moravském Prostějově? A proč máme ve vlastní zemi opěvovat zemi sousední? To si doposud tohoto anachronismu ještě nikdo nevšiml? Proč nemáme jako druhou sloku státní hymny zlidovělou píseň Moravo, Moravo?“ Proto v rámci novely zákona o státních symbolech navrhnu jako druhou sloku státní hymny právě první sloku písně Moravo, Moravo. Obyvatelé Moravy na to mají plné právo!

V zahraniční politice našeho státu budu iniciovat otevření jednání naší vlády (společně s vládou Slovenské republiky) s vládou Spolkové republiky Německo o vyplacení německých válečných reparací z II. světové války, které nám byly přiřknuty. České republice ani Slovenské republice, nebyly doposud žádné reparace uhrazeny!

Abych svou představu práce v Poslanecké sněmovně  Parlamentu České republiky mohl navrhnout, iniciovat, prosazovat a uskutečnit, tak jsem se rozhodl kandidovat v letošních volbách jako  kandidát za hnutí Stačilo!

Proto se na Vás vážení občané a voliči obracím s žádostí a prosbou o podporu v nastávajících parlamentních volbách a za každý Váš hlas předem děkuji. Více se o mně dovíte na mých webových stránkách www.petrmichek.cz

S volebním heslem NORMÁLNÍ JE POMÁHAT

                                    Vás zdraví

                                                                                                       Mgr. Petr Michek.

Pikkety to vysvětluje tím, že si zde bohatší západoevropské země, zejména Německo, udělaly z východoevropských zemí de facto kolonie, odkud odvážejí bohatství, které významnou měrou přispívá k jejich vysoké životní úrovni. A tato skutečnost naopak přispívá k udržování nízkých platů v České republice, Slovensku, Polsku a Maďarsku. Thomas Piketty srovnal veřejně dostupné údaje a statistiky jednotlivých středoevropských zemí, ze kterých zjistil, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku, do západoevropských zemí a kolik naopak na dotacích z Evropské unie přišlo do středoevropských zemí a dospěl k závěru, že největším poraženým je z celé střední Evropy Česká republika. Ekonom Karel Kříž to v Salonu Týdeníku Echo popsal slovy, že jsme „největším krmelcem Evropy“.

Důsledkem je, že se u nás západní investoři chovají jako novodobí koloniální páni. Vytěží levnou pracovní sílu a zisky si odvezou domů. Podle oficiálních statistik Eurostatu odešlo, bylo vyvezeno, z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách 7,6 % HDP, což znamená, že z České republiky bylo vyvezeno 2 biliony a 252 miliard korun!!! Naopak z evropských dotací a fondů jsme za tu dobu obdrželi pouze 1,9 % HDP, což v číslech znamená, že jsme obdrželi pouze 563 miliard korun. Takže jsme dosáhli rekordního mínusu 1689 miliard korun za posledních sedm let. Roční mínus dosahuje výše 241 miliard korun. V poměru k výkonu naší ekonomiky jsme získali zpět nejméně z celé střední Evropy, ale na ziscích se odtud vyvezlo nejvíce. Pokud by se vyvezené finance rozdělily na platech mezi cca pět milionů pracujících v ČR, tak by průměrný plat mohl být o čtyři tisíce větší, což je sice lákavé, ale neuskutečnitelné, neboť investoři pracují pro zisk. Jedinou možností, jak tuto nerovnost zmírnit, je zavedení sektorové daně, která by, podle bývalého středočeského hejtmana a exposlance MUDr. Davida Ratha, jenž kandiduje za Českou suverenitu v letošních senátních volbách, mohla dosáhnout výše až 70 miliard ročně, což by výrazně podpořilo státní rozpočet.

Pravicoví politici většinou sektorovou daň odmítají a uvádějí tisíce námitek, proč sektorovou daň nezavádět. Přitom sektorové daně nejsou neobvyklé a sektorovou daň mají zavedenu v různých oblastech již Francie, Španělsko, Rakousko, Slovensko i Maďarsko a úspěšně se tak brání vývozu kapitálu ze svých zemí. Minulá vláda, pod vedením Bohuslava Sobotky, zvažovala zavedení sektorové daně v některých odvětvích, ale koaliční partneři ANO a KDU-ČSL byli proti.

Sektorová daň bývá zaváděna v odvětvích, která mají abnormálně velké zisky, např. v bankovnictví, pojišťovnictví, energetice, telekomunikacích či automobilovém průmyslu. Zisky bank jsou v České republice v porovnání s evropským průměrem více než dvojnásobné. Bohužel všechny jsou v cizích rukách a jejich zisky plynou do mateřských společností v cizině. Proto nelze zavírat oči nad skutečnostmi, že v posledních letech odtekla z bank působících v České republice více než polovina zisků do zahraničí. Přitom je známo, že u nás chybí daň z přidané hodnoty finančních služeb v jakékoliv formě. A to je nutné napravit. Vždyť ve většině států Evropské unie je již sektorová daň na finanční sektor uvalena. Tak proč máme být výjimkou a nadále zůstávat v roli podřízené kolonie či banánové republiky, která financuje své zahraniční vlastníky.

Skutečnost je taková, že všechny banky v České republice byly privatizovány zahraničními společnostmi. Ani v jedné bance nemá stát významný podíl a nemůže tak aktivně zasahovat do vývoje finanční, a tím i ekonomické situace společnosti. Stát tak nemůže ani garantovat úspory našich občanů, protože prodal Českou spořitelnu!?!
Nám zde dnes schází velká domácí banka, s vlastním kapitálem, která by podporovala rozvoj podnikatelské sféry na našem území.

Za tímto účelem je potřeba vytvořit legislativní prostor pro vznik Etické či Bezúročné banky, která by rozvoj malého a středního podnikání podpořila. Rovněž lze vytvořit, podle vzoru německých Landesbanken – zemských bank, zemské nebo krajské banky, což by vedlo k posílení rozvoje regionů (krajů, nebo ještě lépe historických zemí). Zde se přímo nabízí oprášit myšlenku obnovy zemského uspořádání státu, což, jak je známo z Rakouska či Německa, je nejlevnější způsob řízení veřejné správy.

V devadesátých létech byl příchod zahraničního kapitálu do České republiky vítán se slávou. Zahraniční partneři byli zahrnováni dotacemi, dostávali daňové prázdniny a veškerou podporu. Důsledkem této politiky je skutečnost, že ze 150 velkých firem v České republice je reálně cca 70 % v rukou zahraničního, převážně německého, kapitálu! Cizím majitelům tedy patří 70 % největších firem, které tak ovlivňují cca polovinu naší ekonomiky. Ale platy našich zaměstnanců nedosahují ani 60 % výše platů německých dělníků, přičemž produktivitu práce máme mnohdy lepší!!! Tomu se říká neokolonialismus.
Česká republika přitom není schopna provést zdanění vytvořených zisků, zabránit vyvádění financí v rozporu s českými daňovými předpisy mimo území České republiky a nedaří se to ani u peněz, které pocházejí z trestné činnosti.

Proto jsem pro zavedení sektorové daně v uvedených odvětvích a její důsledný výběr Finančním úřadem. Když daně musí platit naši podnikatelé, tak by je také měli platit i zahraniční majitelé a část zisků by měli znovu investovat v ČR. Měly by zde platit stejná práva, ale i stejné povinnosti pro všechny podnikající subjekty.

Poukázal jsem na skutečnost, že potřebné finance lze najít při kontrole hospodaření neziskových organizací, které ze státního rozpočtu ročně čerpají cca 500 milionů korun, aniž by mnohdy byly znát výsledky jejich činnosti. Další finance by bylo možné získat omezením vysílání našich vojáků do zahraničních misí, které nejsou konány pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN.
A třetí zdroj potřebných financí jsem navrhoval získat zrušením krajského uspořádání naší republiky, které je příliš drahé a neefektivní a zároveň jsem navrhoval návrat k osvědčenému zemskému uspořádání státu podle vzoru Rakouska, které vykonává veřejnou správu (státní správu a samosprávu) oproti České republice jen s polovičními náklady!!!
V našem případě vidím jako nejekonomičtější správní uspořádání České republiky ve vytvoření čtyřech samosprávných zemí – Země české, Země moravské, Země moravsko-slezské a Prahy, jako samosprávného metropolitního regionu.

Senát Parlamentu České republiky je ústavní institucí, která spolu s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR vykonává moc zákonodárnou. Hlavní náplní činnosti Senátu je jeho účast v legislativním procesu při projednávání návrhů zákonů, mezinárodních smluv a evropské legislativy, které mu postupuje k projednání Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, přičemž na projednání postoupeného zákona má Senát pouhých 30 dní. Senát rovněž projednává petice, vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu a volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Každý senátor má právo zákonodárné iniciativy a tohoto privilegia bych v práci senátora, s vaší pomocí, rád využil.

Jedním z problémů, který sužuje řadu občanů naší republiky je problém dluhové pasti, do které se dostali např. z důvodu ztráty zaměstnání při krachu firem či společností, ve kterých byli zaměstnáni, a následně se jim nepodařilo uzavřít nový zaměstnanecký poměr, aby mohli dále splácet půjčky, které v minulosti uzavřeli. Potom nastupuje to nejhorší, co je může potkat – exekuce jejich majetku. Jelikož v minulosti bylo exekutorské povolání nešťastně privatizováno, tak dnešní exekutory především zajímá jejich prospěch a jejich zisk. Zde vidím východisko a zajištění nápravy prostřednictvím podání návrhu zákona na zestátnění exekučních úřadů, kde by exekutoři pobírali plat a nebyli závislí na zisku, jehož vidina z nich mnohdy činí asociální „hrabivé dráby“.
Další problém, který by měl být zákonodárnou normou ošetřen je zákaz prodeje lesní, zemědělské a stavební půdy do zahraničních rukou, abychom jednou nezjistili, že většina půdy již patří zahraničním majitelům. Negativním příkladem benevolentní politiky v této oblasti jsou nejen západočeské Teplice, kde arabští investoři skupují půdu, aby zde pro své soukmenovce stavěli arabské vesnice a sídliště. Již dnes máme v ČR tři – čtyři mešity a kolem desítky muslimských modliteben a lze konstatovat, že tyto jsou základnou pro plíživou islamizaci naší země.

Jsem pro uzákonění zákazu propagace islámské ideologie v České republice, neboť islám je ve své podstatě rasistickou ideologií, která se skrývá za náboženstvím, neboť propaguje nerovnost žen a smrt pro jinověrce!!! Takovou zvrácenou ideologii nelze na našem území trpět a její výskyt je potřeba trestně stíhat a fanatické hlasatele této ideologie je nutné z České republiky vyhostit!!! Nesmíme si nechat líbit vyhrožování tipu: „Až nás zde bude více, pak s vámi zatočíme, pak vás vyženeme nebo podřežeme!!!
V současnosti není Česká republika připravena čelit skutečnostem, kdy nepřátelský stát nebo neprůhledné firmy napojené na možné teroristy nebo nadnárodní monopoly se zajímají o koupi nebo převzetí, či podřízení našich strategických firem (např. pro distribuci plynu, nafty, vody, elektřiny či těžbu strategických surovin – zlato, uran, lithium, rubidium), a to za účelem získání vlivu na naše hospodářství, hospodářskou politiku našeho státu, s cílem ohrozit bezpečnost a hospodářskou suverenitu naší republiky. Z těchto důvodů je nutné pečlivě sledovat příchozí zahraniční investice s ohledem na možný negativní dopad na naši národní bezpečnost. Energetickou infrastrukturu státu je nutné chránit před cizími vlivy a před zcizením. Proto podpořím připravovaný návrh (bezpečnostního) zákona, který tato rizika ošetří a zamezí ohrožení České republiky a jejich zájmů.

Rovněž podpořím oddělení důchodového fondu od státního rozpočtu (jak to ve vládním prohlášení navrhuje současná vláda České republiky), aby nemohl být zneužit a použit pro sanování možných hospodářských neúspěchů, tak jak se to již v minulosti stalo za vlády Občanské demokratické strany (ODS)!!!
Také budu prosazovat vytvoření legislativního rámce, který by umožnil vytvoření finančního rezervního fondu České republiky, kam by plynuly zisky ze státních a polostátních firem. Podobné rezervní fondy má řada vyspělých západoevropských zemí a dokonce i Ruská federace. Přitom staré přísloví říká: „Pamatuj na zadní kolečka“, což znamená mít vždy v záloze rezervy!

Chceme-li být dobrými hospodáři ve svém státě, tak bychom se měli vrátit k osvědčenému zemskému uspořádání státu. Vzorem nám mohou být naši sousedi Rakousko a Německo, kde zemský princip správy státu je doveden téměř k dokonalosti. Jeden úředník veřejné správy zde připadá na 18 – 19 obyvatel. Zatímco v České republice je jeden úředník na 9 obyvatel, což svědčí o dvojnásobných nákladech na správu státu.
Ideálním řešením by byl návrat k zemskému uspořádání našeho státu a k původním historickým zemským hranicím, které byly vedeny většinou po rozvodích vodních toků. Nikdo zatím nezdůvodnil, proč Moravská Třebová, z které je to cca 60 km do Olomouce, patří pod Pardubický kraj, když do Pardubic je to z ní cca 90 km!?! Kde je logika věci a deklarované úspornosti?
Řešení, které se samo nabízí, je jednoduché – zrušit kraje a regiony soudržnosti a obnovit samosprávné země s vlastními zemskými sněmy. Pověřeným obcím odebrat agendu státní správy a přenést ji na obnovené okresy, které se v naprosté většině osvědčily. Nově zřízeným samosprávným zemím zvýšit rozhodovací kompetence, umožnit jim daňovou samostatnost a regionální rozvoj ve všech oblastech, včetně možnosti čerpání dotací přímo z Bruselu, tak jako je tomu ve spolkových zemích v Německu. A úspory by se brzy dostavily.

Abych svou představu mohl navrhnout, prosazovat a uskutečnit, tak jsem se rozhodl kandidovat v letošních senátních volbách jako nestranický kandidát s podporou Moravanů. Občanská poradna, kterou jsem založil v Prostějově společně s Jiřím Krampolem a MUDr. Radimem Uzlem, a do které se rovněž zapojila Uršula Kluková, pomohla za dobu svého působení několika stovkám občanů z Prostějovska při řešení těžkých životních situací.

Na podzim se budu ucházet o Vaši podporu s heslem Normální je pomáhat, neboť senátor má právo zákonodárné iniciativy a mým cílem je, aby Občanská poradna rozšířila svoji činnost, pomohla více lidem a úřadovala v prostorách senátorské kanceláře nepřetržitě každý den. Jsem přesvědčen, že s vaší pomocí, lze společnou představu o lepším životě pro nás, naše rodiče i naše děti naplnit.