POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Potřebuje ČR svého Trumpa?

Překvapivé zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem USA vzbudilo emoce nejen v USA, ale i v

řadě evropských států, včetně České republiky. Svým „tahem na branku“, sebejistotou, častou

neomaleností, drsným vystupováním a sžíravou kritikou stávajícího amerického establishmentu, v

mnohém připomíná našeho prezidenta Miloše Zemana.

Ostatně Miloš Zeman již před časem avizoval, že volební vítězství přeje Donaldu Trumpovi, za

což sklidil od „pražské kavárny“ tvrdou kritiku.

Donald Trump svým volebním vítězstvím, které bylo patrně i pro něj příjemným překvapením,

udělil „políček“ současným namyšleným americkým elitám, které se do poslední chvíle snažily s

obvyklou arogancí o jeho dehonestaci před voliči. I přes obrovské nasazení koupených masmédií,

které stály na straně Hillary Klintonové, Donald Trump dokázal odhodit politickou korektnost a s

noblesou sobě vlastní oslovil voliče svou přímočarostí a uměním nazývat věci pravými jmény a po

zásluze vyhrál.

Naši „Havlisté a Sluníčkáři“ museli z této volby zažít šok, z kterého se zatím nevzpamatovali.

Jejich bezmezná servilita k „strýčkovi Samovi“ utrpěla velké šrámy, a tak jako všichni ostatní dnes

očekávají děj příštích dní. Zatím nikdo neví, co Trump hodlá splnit ze svých předvolebních

prohlášení a do čeho bude natlačen svými poradci nebo svým kandidátem na viceprezidenta M.

Pencem, který prohlásil, že by se znovu měla oprášit idea výstavby radaru v České republice a

raketové základny v Polsku. Ten u nás měl být postaven, aby Evropu chránil před raketami z Iránu

a toto ohrožení již pominulo. Proto také premiér vlády České republiky Bohuslav Sobotka tuto

možnost odmítl.

V souvislosti s volbou Donalda Trumpa prezidentem USA si lze položit otázku, zda politická

scéna v České republice nepotřebuje osobnost jeho typu. Zdá se, že většina našich obyvatel by

uvítala nástup politika typu Trumpa, maďarského Orbána či slovenského Fica, kteří jasně deklarují

obranu národních zájmů vlastních zemí.

Evropská unie se již druhým rokem zmítá pod náporem muslimských imigrantů i pod narůstající

hrozbou terorismu a evropští politici se doposud nedokázali shodnout na ochraně schengenských

hranic, natož, aby nevítané, převážně ekonomické běžence, dokázali vracet do jejich výchozích

zemí!!

Mezi našimi stávajícími politiky, daleko široko, není vidět vůdčí typ. Výjimkou je prezident Miloš

Zeman a v minulosti to byl premiér Jiří Paroubek, kteří dokázali hájit strategické a bezpečnostní

zájmy České republiky doma i v zahraničí.

Současní předsedové našich politických stran jsou jen velmi slabým odvarem Paroubka či Zemana.

Levice je roztříštěná a pracně se hledá a pravice servilně přitakává všemu, co k nám dorazí z

Bruselu. Zářným příkladem servilnosti je „Jeho Jasnost kníže Karel Schwarzenberg“ (TOP 09),

který by k nám společně s liberálem Jiřím Dienstbierem, který je omylem členem ČSSD, pozval co

nejvíce imigrantů a bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Miroslava Němcová (ODS), která stále horuje pro americký radar v Brdech!?! Z předsedy KSČM

Vojtěcha Filipa se stal salonní politik, Miroslava Kalouska (TOP 09 a dříve KDU-ČSL) „nemusí“

většina slušných lidí a Tomio Okamura (SPD) je současnou novinářskou lobby ostrakizován.

Zelení se tzv. „vypařili“, Andrej Babiš (ANO 2011), stejně tak i předseda lidovců Pavel

Bělobrádek, nejraději vyčkávají „za bukem“ a místo, aby ve vládní koalici „táhli za jeden provaz“,

tak občas „hází klacky pod nohy“ ČSSD. A nový předseda ODS Petr Fiala, na pohled sympatický

chlapec, rozdává rozumy na všechny strany a slibuje, že ODS již bude jiná a státotvorná. Věřte

mu!?!

Nemastný, neslaný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, místo aby z vlády vyhodil ministra Daniela

Hermana, tak raději loví, ke své škodě, ve vlastní straně (ministra zdravotnictví Svatopluka

Němečka si měl ve vládě ponechat), a tak se nelze divit, že se v ČSSD již ozývají hlasy po jeho

výměně. Ale koho za něj?

Stále častěji se ukazuje, že rozdíl mezi levicí a pravicí se v mnoha případech stírá a souhlas části

našich politiků se zaváděním multikulturalismu vede ke ztrátě národní identity!!!

A proto dříve či později přijde v České republice poptávka po energickém typu politika s vůdčími

vlastnostmi. Lze jen doufat, že již někde roste nebo je.

Mgr. Petr Michek