POLITIKA JE PRO MĚ

URČITOU FORMOU TERAPIE

Vychovává pozitivní diskriminace parazity?

V minulém roce masmédia informovala o nepokojích v Českých Budějovicích, kde dětský konflikt na pískovišti přerostl ve srážky s rasovým podtextem mezi majoritními občany a minoritními Cikány – Romy. Po nepokojích ve městech Šluknovském výběžku, v Litvínově, v Mostě atd., byl zde opět nastolen problém soužití minority s majoritní společností.

Problém zní – jak začlenit, tzv. integrovat, Cikány – Romy do naší společnosti? Je deprimující, když řadový občan jde ráno do práce a spokojení a rozesmátí Romové, sedící u kiosku, na něj pokřikují: „Makej Gadžo, ať máme na pivo“. V poslední době se k této otázce začíná vyjadřovat daleko více lidí, kteří žádají vládu, aby před tímto problémem nezavírala oči a začala jej řešit.

Jedním z nich je senátor Jaroslav Zeman, který je zároveň podnikatelem i starostou Albrechtic v Jizerských horách. Cituji: „Cikáni už druhou generaci nedělají. Já na rozdíl od těch všech Kocábů a spol., kteří se proklamacemi o právech Cikánů od revoluce dobře živili, jsem za těch dvacet let, co mám fabriku, zaměstnal ročně, tak šest Cikánů, čili dohromady cca 120. Jejich pracovní výkony byly vždy katastrofální, trvale pracovat byli schopni dva, tři, čtyři. Zbytek po několika dnech či týdnech skončil. Bylo tam i vysoké procento těch, kteří u nás něco provedli a dostali následně podmíněné tresty. Tedy, že něco ukradli a podobně.

Všichni ti lidsko-právní zmocněnci pro romskou otázku, co se na Cikánech po léta bezostyšně přiživují, jsou mi k smíchu. Myslím si, že stát, který dává Cikánům peníze, by po nich měl chtít bez pardonu a v první řadě, práci. Ať dělají veřejnou službu, ať uklízí veřejné prostory. Z mého pohledu má každý právo být líný – pak může ležet v příkopě, na to má svaté právo!
Ale vy ani já nemáme povinnost někoho takového živit. Když je někdo nemocný, slabý, má problém, tak pomozme – to je naše morální povinnost. Ale když je někdo líný, má na to svaté právo – ale nesmí se pak divit, že nedostane peníze“.

„Když tu bude nevládní organizace provozovaná ze soukromých peněz, tak ať je jich tu třeba 300. Ale žádné peníze ze státního rozpočtu bych jim nedával. Tyto organizace jsou plné lidí, kteří se tzv. začleňováním Cikánů do majoritní společnosti dlouhodobě a bez jakýchkoliv viditelných či měřitelných výsledků velmi dobře živí.

Další nemravností jsou dávky, vyplácené Cikánům jako příspěvek na bydlení, kdy jim ze státních peněz dáváme na nájem. Proč? Já to vidím sám v podniku. Některé mé zaměstnankyně jsou např. rozvedené, jsou samoživitelky, je jim třicet a jsou rády, když u nás na severu mají 12 tisíc hrubého, čili 10 tisíc čistého. A pokud jim exmanžel neplatí dlouhodobě výživné, tak kde pak jsou? Na státní podporu samozřejmě nemají nárok, zatímco Cikáni dostávají v naší oblasti osmi-devítitisícové dávky, jako příspěvek na nájem. To je prostě úplně zvrácený svět: Ten kdo zcela programově nepracuje, se má lépe než ten, kdo poctivě pracuje. S tím mám obrovský problém…

Přitom v případě Cikánů jsem viděl zpracovaný modelový příklad, kde mohou dosáhnout při čtyřech dětech – nevyučený, nevyučená, nikdy ještě nepracující – až na 37 tisíc, to je 50 tisíc hrubého. Srovnejte si, kolik si vydělají naší lidé ve fabrikách? Ať povinně vykonávají Cikáni veřejnou službu! Alespoň si vypěstují pracovní návyky. Obecně by měla platit zásada, že dávky musí být tak nízké, aby je to nutilo pracovat. A pokud pracovat nechtějí, tak ať si ležív příkopu. S tím nemám problém. A myslím si, že 95 procent obyvatel naší země s tím problém také mít nebude“.
Druhým známým podnikatelem i politikem je Tomio Okamura. Svůj příspěvek pod názvem – Sociální programy ožebračují chudé a vychovávají z lidí lenochy, podvodníky a parazity, publikoval dne 6. května 2013.

Cituji: „Sociální programy ožebračují chudé. Cíleně vychovávají z lidí lenochy a podvodníky, učí je parazitovat na systému. Pozitivní diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a v důsledku nijak pozitivně neovlivní společenský úspěch příslušníků menšin. A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne. A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky“.

„Kdybych výše uvedené napsal a podepsal já, tak jsem za rasistu. Autorem těchto myšlenek je americký sociolog Charles Murray. Při čtení Lidových novin jsem na jeho jméno narazil ve velmi inspirujícím textu českého sociologa Petra Hampla. Problematice chudých a sociálně vyloučených menšin, tedy černochů v USA, věnoval Murray tři knihy. Jedna z nich, vyšla i v ČR, jmenuje se – Příliš mnoho dobra a věřte, stojí za přečtení“.

„Na základě tvrdých dat autor doložil to, co sice všichni víme, ale co se snaží nejen americká vláda, ale i ty naše vlády nevnímat. Tedy to, že pokud někdo celý život nepracuje, tak to zpravidla není výhradně vinou společnosti. A že jediný, kdo se svým osudem může pohnout, je člověk sám“.

„Americký sociolog nesvádí vinu na menšiny – říká: „Chovají se racionálně – dělají jen to, co jim systém dovolí, chovají se tak, jak jsme je to naučili“. Murray dost trefně pojmenovává další problém – tedy podpora matek s dětmi – americký systém, stejně jako náš, vede k tomu, že matky, které by jinak děti neměly, rodí stále dokola a berou děti jako výdělečný byznys. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů. Omluvte mne, ale neznám přesnější slovo – ten, kdo systém cíleně jen využívá a nic mu nedává, je parazit!!!“

„Murray sledoval a analyzoval statistiky a věcně doložil, že po dvaceti letech vládních programů pro chudé a menšiny, po miliardách dolarů vynaložených na jejich podporu a vzdělávání, se počet chudých nezměnil ani o jedno procento. Naopak zvětšil se rozestup mezi bílými a černochy, kteří před zahájením menšinových programů bělochy celkem úspěšně doháněli. Před vyhlášením sociálních programů za prezidenta L. Johnsona alespoň část chudých bojovala o lepší existenci a vedla k tomu své děti a dělala maximum, aby alespoň ony žily lépe“.

„Sociální programy převrátily jejich myšlení. Sociální pracovníci začali chudým tvrdit, že když se jejich dětem ve škole nedaří, je to vina společnosti. Skutečnost je opačná, krutá a nekorektní – tím, že se ve škole snažíme udržet ty, co by před lety byli vyloučeni nebo přeřazeni na „zvláštní“ školu, tím ničíme celý systém. Snižuje se kvalita vyučování, za cenu toho, že ve škole udržíme jednoho nepřizpůsobivého studenta a ničíme tak budoucnost všem ostatním. Snižováním hranic kvality, ale také disciplíny potřebné pro učení i práci vyrábíme další nepřizpůsobivé. Tohle není popis české školy – takhle Američan popisuje důsledky takzvané pozitivní diskriminace, která se pokusila otevřít školy ponejvíce nepřizpůsobivým menšinám“.

„Intelektuálové z celé země (z USA) se snažili Murrayova tvrzení zpochybnit. Americká psychologická asociace dokonce sestavila speciální tým, který měl Murrayovy teze vyvrátit – ale smůla. Podle Petra Hampla zatím nikdo Murrayova fakta a čísla nevyvrátil. Pravda a fakta se prostě přebarvit nedají“. Tolik Tomio Okamura.

Třetím člověkem, který se nebál veřejně na problém upozornit je senátor Miroslav Krejča. V rozhovoru s ním vedeném řekl, že si myslí, že v České republice Romové diskriminováni nejsou. Podle něho je to spíše naopak a diskriminována je většinová společnost a neměří se všem stejným metrem, atd.

Že vám to něco připomíná? Totéž po vzoru USA i naše vlády, co tu po sametové revoluci byly, praktikují vůči Cikánům. Štědrými dávkami je odnaučily pracovat a oni pouze využívají systému. Často je proto dnes slyšet. „Zlatí komunisti, za těch Cikáni museli pracovat, ti na ně platili“.

Jediným řešením jak tento problém vyřešit je povinnost veřejných prací pro všechny práce schopné Cikány – Romy od 18 – 63 let. Výplata sociálních dávek musí být podmíněna odpracováním běžné pracovní doby při veřejných pracích. A že by obce a města práci nenašly, tak tomu nevěřím. Alespoň bychom měli spravené a zametené chodníky, vysbírané odpadky podél silnic a potoků, natřená zábradlí, vysekané břehy příkopů podél silnic a to nejen v intravilánech obcí, ale také i v jejich okolí, atd. Prozatím je při těchto pracích vidět pouze nezaměstnané mladé lidi bílé pleti. Cikánů je zde jako šafránu.

Na základě výše uvedeného si proto myslím, že tzv. pozitivní diskriminace je špatným řešením pro začleňování romské minority do většinové společnosti. Ačkoliv to nebylo úmyslem, tak ve skutečnosti vychovává parazity. A s tím by se již mělo skončit!