Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření dne 1. července

2013 tvoří 28 evropských států s cca 507,7 miliony obyvatel, což je asi 7,3 % světové populace.

EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, která je známější jako Maastrichtská

smlouva, a která navázala na evropský integrační proces, který probíhal od padesátých let

minulého století. EU tak nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní.

Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie,

které uzavřely členské státy, a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení

společných cílů. Podle článku 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a

blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva

bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob, zboží, atd. Vytváří vnitřní trh a

usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce

konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochranně životního prostředí. Podporuje

vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle EU dále patří podpora

hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří

hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie

zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy

přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému

obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního

práva. Tolik z oficiálních dokumentů EU. Těmto vznešeným cílům se nedá nic vytknout.

A jak to bylo se vstupem České republiky do EU? Žádost o vstup České republiky do Evropské

unie podala vláda České republiky dne 17. ledna 1996. Za Českou republiku žádost spolu s

memorandem předal tehdejší premiér Václav Klaus dne 23. ledna 1996 v Římě. Poté dne 26.

dubna 1996 převzal ministr zahraničí České republiky Josef Zieleniec dotazník Evropské komise

pro zpracování posudku k žádosti. Dotazník byl následně vyplněn a odevzdán v prosinci 1996.

O oficiálním pozvání jedenácti kandidátských států (České republiky, Estonska, Kypru, Litvy,

Lotyšska, Malty, Maďarska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska) rozhodli představitelé

členských států Evropské unie na zasedání dne 13. prosince 1997 v Lucemburku.

V roce 1998 byla zahájena přístupová jednání s Českou republikou a dalšími žadateli o vstup do

EU. Předvstupní vyjednávání byla ukončena 12. 13. prosince 2002 na zasedání Evropské rady v

dánské Kodani. Na jednání byly uzavřeny jednotlivé kapitoly a stanovena přechodná období pro

přijetí evropské legislativy. Evropská rada rozhodla o přijetí České republiky a dalších devíti

evropských států k 1. květnu 2004.

Smlouva o přistoupení byla podepsána dne 16. dubna 2003 v Aténách za účasti prezidenta Václava

Klause a premiéra vlády České republiky Vladimíra Špidly. Smlouva byla rovněž ratifikována

národními parlamenty patnácti starých členských zemí. V nových členských státech, kromě Kypru,

byla smlouva schválena referendy.

V České republice proběhlo referendum ve dnech 13. 14. června 2003. Oprávnění hlasovat

mělo

8 259 525 občanů. Pro schválení smlouvy o přistoupení do EU se vyslovilo 77,3 % hlasujících, což

bylo 42,69 % ze všech oprávněných voličů. Volební účast byla pouze 55,21 % oprávněných voličů

a celých 44,79 % voličů o referendum neprojevilo zájem!?! Pro vstup České republiky do EU tak

bylo 3 446 758 (77,33 %) oprávněných voličů a proti vstupu bylo 1 010 448 voličů (22,67%).

Neplatných hlasů bylo 100 754.

Hlavními tahouny evropské integrace jsou Německo a Francie. A zejména Německo se ústy svých

představitelů pasovalo do role evropských lídrů, kteří ostatním zemím chtějí diktovat a vnucovat

své názory (např. kvóty na přerozdělování uprchlíků do jiných zemí).

V reakci na výsledky britského referenda o vystoupení Velké Británie z EU navrhl předseda

Evropské komise JeanClaude Juncker rychlejší integraci členských států Unie a jejich vstup do

měnové unie – přijetí eura, což vyvolalo hlasitý odpor řady menších zemí, které v tom spatřují

politiku postupného vytváření Spojených států evropských, což je ostatně cílem otců Evropské

unie – členů uskupení Bilderberg.

Navíc nekompetentní vystupování Evropské komise, zejména jejího předsedy J. C. Juncknera,

vzbuzují nejen úsměv, ale stále častěji vyvolávají emoce napříč kontinentem. Ať už se jedná o

kvóty na přerozdělování imigrantů do dalších zemí Unie, kam stejně oni nechtějí, neboť jim byl ráj

slíben v Německu, nebo chystaný návrh na zákaz používání fénů, varných konvic a topinkovačů, či

návrh směrnice na plošný zákaz legálně držených zbraní, svědčí o odtrženosti členů Evropské

komise od běžného života.

Že Evropská komise, mimochodem nevolený orgán, která je tvořena 28 komisaři delegovanými

jednotlivými zeměmi, má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlížet na dodržování

základních smluv EU, je všeobecně známo. Rovněž vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí

kontrolu jeho plnění. Také zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s

třetími státy dohody. De facto funguje jako evropská vláda, ale bohužel se tak vždy nechová. Její

činy a nařízení dosti často připomínají řízený lobbing ve prospěch nadnárodních korporací, které

jsou napojeny na bruselskou byrokracii.

Jak jinak si máme vysvětlit absurdní nařízení o zákazu klasických žárovek a jejich nahrazení

takzvanými úspornými žárovkami, které, jak se ukázalo, jsou zdraví škodlivé, neboť obsahují

jedovatou rtuť?

Nebo nově navržené nařízení o osivech, které by ve své podstatě umožnilo soustředit trh s osivy do

rukou malého počtu osivářských průmyslových korporací, a které by v důsledku znamenalo zánik

drobných farmářů a pěstitelů nejen obilovin, ale také zeleniny a léčivých bylin, včetně možnosti

zahrádkaření. Zdá se, že pravým smyslem připravovaného nařízení je omezení potravinové

suverenity jednotlivých států a regionů a vyvolání vzniku jejich závislosti na velkých osivářských

firmách. Panuje podezření, že dalším důvodem je vznik monopolu na geneticky modifikovaná

osiva (pšenice, žita, kukuřice, soji, rýže, apod.), která dnes mají ve své podstatě zakódovanou

neplodnost pro své konzumenty. Že by opět jeden z plánů Bilderbergu na snížení světové

populace, který chce prosadit prostřednictvím Evropské komise?

Bohužel dnešní politika Bruselu, zejména Evropské komise a tisíců bruselských byrokratů svědčí o

skutečnosti, že rozhodnutí EU jsou řízena a de facto diktována mezinárodní finanční lobby,

farmaceutickými koncerny, provozovateli genových technologií a mezinárodními obchodními

řetězci, kterým pramálo záleží na vzletných prohlášeních a deklaracích uvedených ve Smlouvě o

Evropské unii a ve smlouvě o fungování Evropské unie. Těm jde především v prvé řadě o zisk a

jeho zvyšování za každou cenu, a to se nám nemůže líbit.

Z výše uvedeného důvodu došla trpělivost většině obyčejných občanů Velké Británie. Dne 23.

června 2016 proběhlo státní referendum (tzv. Brexit) o členství v EU ve Spojeném království

Velké Británie a Severního Irska, kde 51, 89 % voličů hlasovalo pro vystoupení Velké Británie z

EU. Na základě výše uvedeného se jim ani nelze divit. A to jsem se nezmínil ani o připravované

smlouvě o volném obchodu mezi EU a USA (tzv. TTIP) či o požadavcích Rakušanů na vystoupení

Rakouska z EU. To až příště.

Mgr. Petr Michek